Sdílet
8. října 2019
Že bychom se mohli z Alzheimerovy nemoci vytancovat? Asi by to bylo hezké. Zatím ale tým profesorky Ireny Rektorové prokázal v unikátní studii, že tanec pomáhá zdravým seniorům i lidem s mírnou kognitivní poruchou.
O Alzheimerově nemoci se říká leccos, lidé, kteří neměli tu smůlu a nepoznali ji osobně, si z ní utahují, někteří už vědí, ale většina jen něco nejasně tuší. Profesorka Irena Rektorová působí v Brně na Neurologické klinice Fakultní nemocnice u svaté Anny a Středoevropském technologickém institutu Masarykovy univerzity (CEITEC MU). Dlouhodobě se výzkumu choroby věnuje a její výsledky jsou celosvětově ceněny.
Taneční hodiny pro zdraví
Profesorka Rektorová stojí v čele týmu, který zkoumá, zda se v mozkové aktivitě nemocných Alzheimerovou nemocí neprojeví pozitivně tanec.„Benefitem tanečně-pohybové aktivity je kombinace fyzické, kognitivní (duševní – pozn. red.), hudební a sociální stimulace. Předpokládali jsme tedy, že efekt bude vyšší, než při běžné aerobní aktivitě jako je například chůze nebo jízda na kole,“ popisuje neuroložka.
Studie z počátku 21. století podle ní prokazovaly pozitivní změny mozku u profesionálních tanečníků oproti kontrolnímu souboru netanečníků. V roce 2011 byla také publikována průlomová studie, která ukázala, že intenzivní aerobní fyzická intervence v trvání alespoň půl roku může zvětšit objem hipokampu – struktury ve spánkovém laloku důležité pro ukládání paměti.
„Víme, že u pacientů s Alzheimerovou nemocí dochází k úbytku buněk velmi časně mimo jiné právě v této oblasti mozku a velikost této struktury se hodnotí u jednotlivce například na magnetické rezonanci mozku. Zmenšení hipokampu pak pomůže při stanovení diagnózy Alzheimerovy nemoci. Ve spolupráci s kolegy z Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity jsme v CEITEC navrhli čtyřletý výzkumný projekt, pro který jsme získali i financování,“ líčí profesorka Rektorová.
Vyšetřili přes 120 seniorů. Polovina z nich půl roku pravidelně třikrát týdně hodinu tančila v tělocvičně. Program byl velmi propracovaný, sekvence se měnily, použité kroky byly z různých tanců. V CEITEC pak vyšetřovali kognitivní funkce pomocí neuropsychologického vyšetření a mozek pomocí magnetické rezonance. Na Fakultě sportovních studií se provádělo testování fyzické zdatnosti. Všechna vyšetření proběhla před započetím intervence a po ní.
„Skupina netančících měla aktivity a život jako doposud. U tanečníků jsme zjistili zlepšení pozornosti a prováděcích funkcí, které jsou důležité pro každodenní život, tedy například strategické plánování a provádění složitějších úkolů,“ shrnuje Irena Rektorová. „Zároveň jsme pozorovali zvýšení propojení mozkových sítí důležitých pro pohyb, učení se novým pohybům, pro pozornost, pro komunikaci, pro koordinaci pohybů. Také jsme zaznamenali zbytnění šedé mozkové kůry v oblastech mozku zapojených zejména do imitace pohybů, učení se novým pohybům a zrakové pozornosti.“
Zajímavé bylo, že tanec působil blahodárně nejen na zdravé seniory, ale i na pacienty s mírnou kognitivní poruchou, tedy ty, kteří již měli nějaké problémy, nejčastěji s pamětí.
Tanec příčinu Alzheimerovy nemoci nevyléčí, ale zřejmě může u zdravých seniorů i u lidí s již počínající kognitivní poruchou zlepšit jejich stav mozku.
Stále stejné otázky
Příchod Alzheimerovy choroby je pozvolný. Postihuje mozek a nejčastěji se projevuje poruchami krátkodobé paměti. Nemocní mají pocit, že jejich paměť je horší než u jejich vrstevníků, a mají obavy, že se děje něco špatného.
Změn si všímá i rodina. Uvádí, že se jejich příbuzný stále ptá na stejné otázky, nemůže si nic nového zapamatovat, má problém udržet v paměti i krátký seznam věcí, které má nakoupit, má problém s rozpoznáváním známých tváří, s používáním chytrého mobilního telefonu, počítače, s ovládáním dalších přístrojů v domácnosti a podobně. Nemocný se také hůř orientuje v čase, může bloudit i na jemu dříve dobře známých místech, nemůže najít běžné předměty, které každodenně používá.
K pozdějším projevům může patřit změna chování, zejména deprese, úzkost, podrážděnost, poruchy komunikace, močová inkontinence, ztráta soběstačnosti ve všech aktivitách. Existují i varianty Alzheimerovy nemoci, které nemají poruchy paměti jako časný příznak, ale ty jsou relativně vzácné.
Daň za dlouhověkost
Naši prapředci patrně alzheimerem netrpěli. Nemoc totiž začíná obvykle ve věku kolem 60 let a později, a tolika let se samozřejmě pravěcí lidé nedožívali.
„Zjednodušeně řečeno je to daň za dlouhověkost. Na druhé straně ale ne všichni lidé ve věku nad 80 let mají demenci. Riziko demence u lidí v tomto a vyšším věku se ovšem odhaduje až na 50 procent. Alzheimerova nemoc je pravděpodobně nejčastější příčinou, ale často se jedná o smíšené typy demencí, tedy o spoluúčast různých patologií mozku a interních, onkologických, toxických a jiných příčin, které mohou k syndromu demence přispět,“ vysvětluje brněnská neuroložka.
O stresu se mnohdy hovoří jako o startéru Alzheimerovy nemoci, ale podle profesorky Rektorové se jeho význam trochu přeceňuje. „Určitá rozumná míra stresu je dokonce zdravá, může zlepšit náš výkon a nepůsobit přitom nijak škodlivě. Můj manžel, profesor Ivan Rektor, vyšetřuje v rámci svého výzkumu velmi staré lidi, kteří přežili holocaust. Zajímavé je, že nikdo z těchto lidí, kteří byli vystaveni obrovskému a dlouhotrvajícímu stresu a přišli na vyšetření, netrpí demencí. Naopak těžko se hledají kognitivně zdraví a věkově odpovídající lidé, kteří mohou sloužit jako kontrolní skupina.“
Nevyléčíme, ale snížíme riziko
Podle profesorky Rektorové se dvě třetiny demencí vyskytují ve vyspělých zemích a nejčastější příčinou demence ve stárnoucí populaci je právě Alzheimerova nemoc. Mezi choroby, které zvyšují riziko Alzheimerovy nemoci, patří vysoký krevní tlak, vyšší cholesterol, kouření, cukrovka a také obezita.
„To jsou všechno ovlivnitelné symptomy a nemoci. Víme, že jejich včasná diagnostika a léčba může skutečně snížit riziko onemocnění. Tedy Alzheimerovu nemoc neumíme vyléčit, ale můžeme sami snížit riziko jejího vzniku!“ zdůrazňuje Irena Rektorová.
Dalšími důležitými faktory jsou pravidelná přiměřená fyzická aktivita spojená s dobrou fyzickou kondicí a trvalá duševní aktivita během celého života, zájem o dění kolem sebe a udržování sociálních kontaktů zejména v důchodovém věku.
„Velmi důležitou součástí prevence proti Alzheimerově nemoci je boj proti obezitě již od dětství. Kognitivní aktivita a trénink mozku jsou stejně důležité jako fyzická aktivita. Například je prokázáno, že znalost více jazyků nás nejen obohacuje sociálně, ale zvyšuje také takzvanou ,kognitivní rezervu‘ mozku. Ta mozku umožňuje udržovat dobrou kognitivní kondici i při nepříznivých dějích, například po úrazu, nebo když se začíná objevovat v mozku patologie Alzheimerovy nemoci,“ pokračuje profesorka Rektorová.
Nové léky jen tak nebudou
Alzheimerova nemoc se léčí přípravky, kterým se říká kognitiva, účinné látky hrají roli v ukládání paměťové stopy. „Při větší ztrátě nervových buněk ale přestávají působit, jejich efekt je přechodný. Tyto léky dokážou po několik měsíců až let zpomalit průběh nemoci. Testují se také různé cesty, jak odstranit příčinu nemoci. Velmi dlouho se zdálo, že takzvaná amyloidová cesta je ta správná. Souvisí s velmi časným ukládáním beta amyloidu v mozku, kde je hlavním patologickým ukazatelem. Léky, které byly testovány a byly biologickou léčbou namířeny proti beta amyloidu, sice v mozku snížily jeho výskyt, ale nezlepšily průběh nemoci. Nabízejí se jiné cesty, ale bohužel, nové nadějné přípravky nebudou na trhu v dohledné době, jak se dříve uvádělo,“ uzavírá profesorka Rektorová.
Zdroj: Lidovky.cz