Sdílet
2. prosince 2019
Postdoc Michael Owen zkoumá na CEITEC Masarykova univerzita, jak se u člověka spouští Alzheimerova nemoc.
Owen pochází z kanadského Toronta, už zhruba osm let ale žije v Evropě a z toho dva a půl roku v Brně. V institutu CEITEC MU se zabývá výzkumem Alzheimerovy choroby a konkrétně ho zajímá, proč se u lidí s touto nemocí začne v mozku v podstatě neškodná molekula amyloidu beta přetvářet struktury, které jsou toxické a ničí neurony.
Pokud zjistíme, jak přesně spolu lipidy a proteiny reagují, a podílejí se tak na vytváření nežádoucích plaků, mohou zase jiní vědci vyvíjet nové léčebné postupy, které například zlepší ochranný účinek lipidů, ať už to budou léky nebo třeba jen dieta, říká Owen.
I když má Mike Owen tituly z biochemie a chemie, nepracuje se zkumavkami a vzorky, ale řeší tento problém s pomocí počítačů. Věnuje se totiž výpočetní chemii, díky které může detailně studovat strukturu těchto bílkovin a hledat faktory, které přispívají k tomu, že u člověka propukne Alzheimerova choroba.
Snaží se porozumět tomu, proč se amyloid beta začne vázat do takzvaných oligomerů a vytvářet útvary známé jako amyloidní plaky. „S tím nám pomáhají superpočítače, díky kterým můžeme sledovat strukturu a chování těchto proteinů na atomární úrovni.“
Owen se zaměřuje především na roli lipidů v celém procesu a konkrétně na takzvané gangliosidy, které jsou v membránách neuronů. Jejich určité množství totiž může bránit vzniku toxických oligomerů – plaků. „Pokud zjistíme, jak přesně spolu lipidy a proteiny reagují, a podílejí se tak na vytváření nežádoucích plaků, mohou zase jiní vědci vyvíjet nové léčebné postupy, které například zlepší ochranný účinek lipidů, ať už to budou léky nebo třeba jen dieta.“
Domnívá se, že vznik a vývoj Alzheimerovy choroby může ovlivnit i strava. „Studujeme lipidy, které může člověk získávat z potravy. Ale určitě to není nijak jednoduchá cesta. Vše závisí na tom, jak naše tělo zpracovává potravu a jak reguluje svou činnost. Mezi tím, co sníme a jak to může ovlivnit strukturu konkrétního proteinu v mozku, je celá řada neznámých faktorů.“
Tématu Alzheimerovy choroby se Owen začal věnovat na magisterském studiu, které absolvoval ve Spojených státech. „Vždycky mě zajímalo spojení chemie a věd o živé přírodě. Výpočetní chemii mi ukázal můj mentor už na bakalářském studiu na Trent University v Kanadě a díky tomu, že spolupracoval s řadou dalších odborníků a laboratoří jsem se dostal Creighton University Medical School v Omaze, kde mi zadali ke studiu právě molekulu amyloidu beta jeho špatné struktury,“ uvedl Owen.
Zamiloval se do Evropy
Výzkumu se pak věnoval dál na doktorském studiu na univerzitě v maďarském Szegedu a pak jako postdoc ve výzkumném centru v německém Jülichu. Do Brna se dostal díky programu SoMoPro, kterým Jihomoravský kraj podporuje příchod mladých vědců. „Díky tomuto programu jsem mohl financovat svůj další výzkum a našel jsem si skupinu Roberta Váchy v institutu CEITEC,“ uvedl kanadský přírodovědec, který si Evropu hodně oblíbil.
Jeho cesta vedla nejdřív do Maďarska, odkud pochází jeho mentor Imre Csizmadia ještě z dob studií v Kanadě. Nejdříve jezdil za ním a kolegy o své dovolené a výzkumu dělal při jiné práci, pak se do Szegedu přestěhoval a v roce 2012 tam získal doktorát. „Mám Evropu rád, je hodně různorodá. Je zajímavé poznávat kulturu v různých jejích částech. Líbí se mi i krajina a rád jezdím na kole po jižní Moravě. Pocházím z Toronta, což je velké město a dostat se z něj do přírody není tak jednoduché jako tady,“ popsal Owen, co ho už řadu let drží daleko od domova.
Owen je aktuálně předsedou Postdoc peer committee, která vznikla v institutu CEITEC loni a má za cíl zjišťovat, co tito lidé potřebují pro svůj další rozvoj.
Speciální komise na podporu postdoců
Snaží se také nabrat rozmanité zkušenosti. Postdocem je už sedmým rokem a v institutu CEITEC se zapojil do iniciativy, která vznikla před rokem a snaží se právě výzkumné pracovníky, jako je on, víc podporovat. „Jako postdoci většinou v institucích působíme krátkou dobu. Všichni nás povzbuzují k tomu, abychom se přesouvali na různá pracoviště a nabírali zkušenosti. V laboratořích jsme často nejzkušenější vědečtí pracovníci, kteří se podílejí přímo na výzkumu. Především vzdělávací instituce se ale víc soustředí na pregraduální studenty, pedagogy a stálé zaměstnance a na postdocy moc nemyslí,“ přiblížil náročnost této etapy života vědců Owen s tím, že ještě navíc spadá do období, kdy lidé často zakládají rodiny.
Nová iniciativa výzkumného institutu se chce ale právě na tyto lidi zaměřit. Owen je aktuálně předsedou Postdoc peer committee, která vznikla loni a má za cíl zjišťovat, co tito lidé potřebují pro svůj další rozvoj. „Mě osobně například zajímá, co to obnáší být vedoucí skupiny, chtěl bych také víc proniknout do administrativy a fungování celého institutu. Už na střední škole a také na univerzitě jsem byl ve studentské radě a vím, že stojí za to se do takových iniciativ zapojovat.“
S kolegy tak například chodí na setkání vedoucích skupin či sdílených laboratoří a informují pak ostatní postdocy o tom, co se v institutu děje. „Můžeme si lépe předávat znalosti, novinky a pomoci tak postdocům cítit se víc součástí instituce. A můžeme také na podobných setkání prezentovat názor této skupiny lidí směrem k vedení.“
Pro postdocy je velmi důležitá otázka jejich další kariéry, příležitostí založit si třeba vlastní výzkumnou skupinu není mnoho a mohou jim chybět i nějaké znalosti či dovednosti také pro jinou kariéru. Další náplní komise je tak pomoci vytipovat jaké kurzy a školení by těmto lidem mohly pomoc v dalším rozvoji. „Mobilita a nabíraní zkušeností je důležitá věc, ale jako postdoc můžete fungovat tak šest až sedm let, než začnete hledat nové příležitosti,“ dodal Owen s tím, že by se rád věnoval samostatnému výzkumu v Evropě či Kanadě.
Ema Wiesnerová
Zdroj: em.muni.cz