Sdílet
12. října 2021
Karel Čapek tu možnost zmiňoval už před sto lety. A s masivním rozvojem humanoidních robotů, tedy strojů vzhledem připomínajících lidi, je ta otázka ještě naléhavější. Další díl seriálu Deníku 100 otázek a odpovědí přináší objasnění dotazu: Budou moct mít roboti v krátké budoucnosti pocity? Jasné v současnosti je, že nejen vize Karla Čapka ve hře R.U.R, ale i všechny scény z filmů, kde roboti cítí stejně jako lidé, jsou realitě zatím na míle vzdálené.
A to přesto, jaký kus ušlo lidstvo v oblasti vývoje robotů za posledních pár let. „Robotika je velmi složitý multidisciplinární obor, do kterého se v poslední době investují obrovské prostředky. Díky tomu je řada robotických odvětví na vzestupu a rovněž v oblasti výzkumu je možné pozorovat velmi zajímavé výsledky. Přesto podle mého názoru není možné v současnosti ani odhadnout kdy, nebo jestli vůbec dosáhne umělá inteligence takové úrovně, aby se dalo mluvit o uvědomění si sebe sama, získání identity a prožívání pocitů srovnatelných s lidskými. Dá se říct, že dosažení takového stupně inteligence u strojů, které by způsobilo uvědomění sebe sama, by znamenalo skok v oblasti umělé inteligence, který není srovnatelný s žádným předchozím úspěchem. V současné době nemáme jasno v tom, jak jsme od tohoto milníku daleko," říká pro Deník profesor technické kybernetiky Luděk Žalud z výzkumného centra CEITEC brněnského Vysokého učení technického.
Než budou podle Žaluda možné zajistit, aby měli pocity roboti, musí vědci zjistit ještě množství informací o pocitech lidí. „Jedním z velkých problémů je to, že prozatím ani neumíme dostatečně dobře definovat a otestovat přirozenou inteligenci. Takzvané inteligenční testy jsou pouze srovnávací nástroj mezi jednotlivými lidmi, případně i stroji, který navíc vždy vyžaduje určité množství apriorních znalostí, což by pro měření čisté inteligence nemělo být potřeba," tvrdí Žalud.
Případná snaha o zajištění toho, aby roboti prožívali pocity stejně, jako lidé, bude znamenat zdolání množství výzev. „Například je možné pouze odhadovat, kolik neuronů se k tomu potřebuje. Dále si musíme položit otázku, jestli naše modely neuronu jsou dostatečně přesné. I kdybychom znali odpovědi na tyto dvě otázky, stále to nemusí znamenat, že budeme schopni vytvořit stroj s vlastním egem. Jsou tu totiž další nezodpovězené otázky týkající se jak čistě technických problémů – například vnitřní uspořádání sítě neuronů a počet synapsí, tak problémů filozofických – zejména jaké apriorní znalosti do sítě vložit a jakým způsobem ji učit. Pro někoho může být samozřejmě základní odpovědí to, že člověk má „duši“, která nijak nesouvisí s neuronovými sítěmi a bez ní si nikdy stroj sám sebe neuvědomí a nebude moci prožívat pocity," poznamenává odborník.
Velkou otázkou podle něj také je, zda by takový stroj byl vůbec reálně vyrobitelný současnými technologiemi. Na období robotů, kteří budou moct prožívat stejně, jako se to nakonec podařilo v Čapkově hře R.U.R. třeba lásku, si tedy lidstvo ještě počká.
Zdroj: deník.cz