Sdílet
12. května 2020
Posílat evropské peníze do rozvíjejících se států Unie a čekat, že se díky tomu tamní věda vyšvihne na západní úroveň, je nesmysl. Aby se skutečně zúžila propast mezi výzkumnou a inovační vyspělostí nových a starých členských zemí Unie, je zapotřebí také promyšlené vedení zdejších výzkumných institucí a univerzit. Naznačila to nová studie sdružení Alliance4Life. A odhalila, že důležitou roli ve vyspělosti vědy hraje i něco, co změnit zkrátka nelze: jakého má ta která země souseda. Česká republika ostatně i proto v žebříčku dopadla poměrně slušně.
Sdružení výzkumných center a univerzit Alliance4Life vydalo studii, která porovnává, jak jsou na tom jednotlivé evropské země s úrovní vědy a inovacemi. Zaměřila se přitom výhradně na dva indikátory: celkové výdaje na výzkum a vývoj v dané zemi (GERD) a podíl na top deseti procentech publikací podle klasifikace Web of Knowledge na milion obyvatel.
„Důvodem výběru právě těchto dvou indikátorů je přesvědčení, že zdrojem inovací je excelentní věda,“ vysvětluje Zlatuše Novotná, koordinátorka Alliance4Life z výzkumného centra CEITEC Masarykovy univerzity, které se na přípravě studie podílelo.
[...]
Stejně tak je nutné zaměřit se na podporu skutečně té nejlepší vědy, která průlomové inovace přináší. Jiří Nantl, ředitel centra CEITEC, zastává názor, že v Česku je přefinancovaná podpora aplikovaného výzkumu a podfinancovaný základní výzkum.
„To pomáhá udržovat velké množství standardně dobrého, ale nijak průlomového dělání vědy, které slouží potřebám tuzemského průmyslu a byznysu. Ale nevypadne z toho žádná skutečná inovace,“ upozorňuje Nantl.
Čtěte více zde.
Zdroj: Universitas