Sdílet
8. ledna 2020
V letošním roce byly na návrh výboru Ligy proti rakovině Praha uděleny dvě Ceny za významnou práci v oboru onkologie publikované v roce 2018 - doc. MUDr. Mgr. Marku Mrázovi, Ph.D. z Fakultní nemocnice Brno a výzkumného střediska CEITEC Masarykovy univerzity v Brně a doc. MUDr. Davidu Vránovi, Ph.D., vedoucímu Komplexního onkologického centra Nemocnice Nový Jičín.
Doc. MUDr. Mgr. Marek Mráz, Ph.D. zkoumá nádorová onemocnění krve, zejména chronickou lymfatickou leukemii a lymfomy, a možnosti jejich léčby. Jeho hlavním pracovištěm je Interní hematologická a onkologická klinika Fakultní nemocnice Brno a výzkumné středisko CEITEC Masarykovy univerzity v Brně, kde vede vědeckou skupinu. Působil na stážích v USA, obdržel několik vědeckých hematologických cen. Publikoval čtyři desítky studií a nechal si patentovat metodu „předpověď odpovědi“ konkrétního pacienta na léčbu. V letošním roce obdržel Cenu předsedkyně Grantové agentury České republiky 2019, kterou převzal během slavnostního předávání 1. října 2019 v Praze.
Redaktorka Zpravodaje Ligy proti rakovině Ing. Iveta Kuchařová, požádala pana doc. Mráze, zda by jí zodpověděl několik otázek:
Čemu se ve své práci věnujete?
Zkoumám vznik a cílenou léčbu chorob, kterým se říká B buněčné malignity tj. B buněčné lymfomy a leukémie. Specificky nejvíce práce věnuji se svým týmem studiu chronické lymfatické leukémie (CLL), což je nejčastější leukémie dospělých. Je to choroba, u níž, na rozdíl od mnoha jiných leukémií, stále není jasné, jak vzniká a také je nevyléčitelná (s výjimkou transplantace hematopoetických kmenových buněk) respektive je obtížné ji zcela a trvale u pacientů kontrolovat. Pracujeme na několika projektech, které zkoumají jak velmi základní molekulárně biologické otázky o vzniku této choroby, přes projekty, kde se zabýváme hledáním efektivní cílené léčby, až po zvířecí modely této a příbuzných chorob. V posledních několika letech se nám tak podařilo popsat nové mechanismy regulace tzv. BCR signalizační dráhy, což je asi v principu nejdůležitější dráha ovlivňující vznik a agresivitu většiny B buněčných malignit a je také výborným terapeutickým cílem. Snažíme se, aby tyto objevy vedly i k novým léčivům, klinickým studiím nebo jejich vylepšeným variantám.
Ovlivnila vás při volbě povolání rodina?
Ovlivnili mě zásadně oba rodiče, kteří mě už jako dítě velmi podporovali v zájmu o přírodu, ale řekl bych, že ten samotný zájem se vyvinul nezávisle. Těžko říci, co vlastně určí, že někoho tzv. táhne příroda, někoho stroje a někoho třeba umění. Také jsem, ale jako dítě věděl, že mě nefascinují rostliny…... To, čemu se specificky věnuji ve výzkumu, pak z velké části určilo setkání s několika výbornými vědci a lékaři během studia na univerzitě (zmínil bych - Prof. Jiří Mayer, Prof. Šárka Pospíšilová, Doc. Martin Trbušek, Prof. Alois Kozubík).
Vím, že jste vystudoval molekulární biologii a medicínu, co Vás vedlo ke studiu obou oborů současně?
Nerozhodnost, z velké části. Neuměl jsem si představit, že budu empiricky léčit pacienty, aniž bych opravdu rozuměl molekulární podstatě jejich choroby. V době kdy jsem studoval, byla hlavní léčebnou strategií v onkologii klasická chemoterapie (kromě chirurgie a radioterapie), cílená léčba malými molekulami či protilátkami se téměř nepoužívala. Zároveň se mi ale také nelíbila představa, že zkoumám nějaký druh nádoru jen v laboratoři bez kontaktu s klinickou medicínou. Navíc jakmile jsem začal studovat medicínu, tak už nešlo nepokračovat, protože to studium Vám dá nahlédnout do toho, jak funguje vaše vlastní tělo, což samo o sobě pro mě bylo dostatečně motivující… vlastně si neumím ani představit, že bych prožil celý život bez této znalosti.
Pracoval jste v Americe, jak dlouho a co vám tato zkušenost přinesla?
Pracoval jsem rok na Mayo Clinic a pak několik let na Univerzitě v San Diegu (Kalifornie). Naučil jsem se tam jak vést vědecký tým, jak být vědecky urputný tj. nevzdávat se, zkoušet to jinak, že neúspěšné experimenty jsou pravidlem. Také jsem viděl, že i ti nejtalentovanější lidé s tím nejlepším vzděláním na světě především musí tvrdě pracovat, aby se prosadili a něco zajímavého objevili. Kromě toho jsem tam potkal několik kolegů, kteří jsou mi celoživotní odbornou, ale i osobní, podporou a těším se, až je zase potkám na nějaké odborné konferenci. Má to skvělou dynamiku, když si vzájemně vlastně „konkurujeme“ v řešení některých vědeckých otázek, ale zároveň spolupracujeme a respektujeme se. Věda mě propojuje s lidmi na celém světě a můžeme se dlouze bavit o našem společném zájmu, i když jsme se nikdy předtím nepotkali.
Lze skloubit osobní život s takto časově náročným povoláním?
Máme doma malou dcerku, takže tato otázka má teď pro mě reálnou podobu. Zatím to zvládáme (asi). Věda je pro mě povolání, kterým se živím, ale zároveň je to i můj největší koníček a nic zábavnějšího (ani zdaleka) jsem nikdy nedělal a skoro si to ani neumím představit. Když něco objevíme, a navíc to pomůže pacientům, tak mám pocit, že život nějak dává smysl. Vykoupeno je to obrovským množstvím času a troufnu si říct, že velká část vědců vlastně neumí (respektive nechce) přestat myslet na práci, a tak nějak pracují pořád. Nicméně skloubit vědu s osobním životem určitě jde a jsou i výborní vědci, kteří dokonce pracují 8 hodin denně a o víkendu si na laboratoř ani nevzpomenou, (já to nejsem).
Čím je přínosný Váš výzkum pro současnou onkologickou léčbu?
Moje laboratoř ve Fakultní nemocnici Brno a CEITECu Masarykovy univerzity se věnuje pochopení mechanismů, které řídí přežití a množení nádorových B lymfocytů u zmíněných B buněčných malignit. Podařilo se nám popsat některé tzv. nekódující RNA, které řídí BCR signalizační dráhu a také díky tomu vzniklo nové léčivo, které je teď v klinickém testování. Také jsme popsali, že molekula na povrchu nádorových buněk, které se říká CD20 je zapojena to stejné BCR signalizační dráhy a její hladiny jsou řízeny velmi sofistikovaným způsobem, tak aby to v určitém kontextu umožnilo nádorovým buňkám tuto dráhu aktivovat. To má důsledky pro kombinační léčbu tzv. anti-CD20 monoklonálních protilátek jako je rituximab s jinými léčivy a náš objev ovlivnil to, jak se nyní tyto klinické studie designují. Naše práce vedla k několika patentům a v současném okamžiku pracujeme na zcela nové léčebné strategii u B buněčných leukémií a lymfomů… teď už je to hodně tzv. aplikovaná věda, ale předcházelo tomu několik let zcela základního výzkumu. Obecně se domnívám, že je velkou chybou současná snaha některých institucí podporovat hlavně tzv. aplikovaný výzkum na úkor podpory základního výzkumu. Například současný pokrok v léčbě nádorových onemocnění stojí na základním pochopení mechanismů vzniku a progrese těchto onemocnění na molekulární úrovni. To pak umožňuje laboratorní testování cílené léčby, vývoj cílených léčiv, klinické studie a nakonec běžné použití vysoce účinných léčebných látek, které dramaticky mění vyhlídky pacientů. Bez základního výzkumu bychom se stále „motali“ v empirickém kolečku testování nějaké formy chemoterapie na velkých skupinách pacientů se zdánlivě stejnou nádorovou chorobu, což by nevedlo u naprosté většiny těchto onemocnění (výjimky existují) k výraznějšímu zlepšení prognózy.
Autor: Iveta Kuchařová
Zdroj: Liga proti rakovině Praha