Sdílet
4. listopadu 2020
U onkologických onemocnění je podle molekulárního biologa a lékaře Marka Mráze absolutním základem léčby pochopit, jak nemoc vzniká a co vede nádorové buňky k agresivitě. Zkušenosti má z Mayo Clinic i laboratoře Kalifornské univerzity v San Diegu, před pěti lety se ovšem i díky grantu Evropské hematologické asociace vrátil do Brna na Masarykovu univerzitu, kde působí jako vedoucí laboratoře v CEITEC MU a ve Fakultní nemocnici Brno. V roce 2018 získal prestižní ERC Starting Grant od Evropské výzkumné rady a zkoumá biologii a možnosti cílené léčby leukémie a lymfomů.
Vědci z jiných oborů si občas postesknou, že na rozdíl od medicínského výzkumu nemá ten jejich tak dobré PR. Zato biolog Marek Mráz zkoumá, co se na buněčné a molekulární úrovni děje v těle pacientů s leukémií či lymfomem. Na otázku, k čemu může vést jeho výzkum, může tedy celkem snadno odpovědět: k vylepšení léčby zákeřné krevní onkologické nemoci.
Vnímá to jako výhodu? „Nejsem si jistý,“ odmlčí se.
„Ano, zkoumáme i otázky, kde celkem přímočaře směřujeme k novým léčivům či jejich kombinacím. Pracuji v kontextu, který se zdá být na první pohled snadno vysvětlitelný a pochopitelný, ale pořád je to především základní výzkum, nejsem ten, kdo za půl roku vyřeší a vyléčí něčí nemoc. Problémy, kterým se věnuji, jsou často spíš teoretické, na první pohled není třeba ani jasné, jak s léčbou pacientů souvisí,“ dodá po chvíli.
Podle něj je z tohoto úhlu pohledu jedno, jestli dělá základní výzkum v botanice, ve fyzice nebo právě v onkologii. A zdůrazňuje, že nemá rád akcent na aplikovaný výzkum, zvlášť ne na úkor toho základního. „Nikdy nevíte, z čeho vzejde právě to, co bude pro lidstvo zásadním posunem.“
Bez vědy to nepůjde
Vystudoval medicínu a souběžně s ní i molekulární biologii na Masarykově univerzitě. „Pro tuto kombinaci jsem se rozhodl poté, co jsem si uvědomil, že není možné dosáhnout výrazného pokroku v onkologické léčbě, aniž by tomu předcházelo pochopení nemoci na molekulární úrovni.“
Medicína podle něj dlouho pracovala a pracuje „jen“ se zkušeností. „Empiricky se přišlo na to, že některé léky pacientům pomáhají, u některých léků se i ví proč, ale – zejména u onkologických onemocnění – je absolutní základ pochopit, jak nemoc vzniká, co se stane, že se z buněk stanou buňky nádorové, a co je činí agresivními. Teprve s pochopením principů je možné opravdu efektivně a cíleně zasáhnout.“
Na Marku Mrázovi je znát, že by se nejradši pustil do detailů svého výzkumu, mě ale zajímá i jeho životní cesta k vědě.
„Věda je moje životní filozofie a životní styl. S tím souvisí, že i limituje mé jiné aktivity a koníčky. Baví mě literatura a výtvarné umění, občas i maluju, ale s vědou se identifikuji jako s přístupem k životu,“ říká.
„Rozhodl jsem se zkrátka, že strávím svůj život zkoumáním jevů, věcí a snahou pochopit, jak něco funguje. Není moc věcí, které by mě bavily více než toto.“
Jak fungují živé stroje?
A tak se i svůj „životopis“ snaží vzít spíš stručně. K biologii ho přivedli rodiče a zásadní pro něj byla knížka Lovci mikrobů od Paula de Kruifa. „Vnímal jsem to jako strhující dobrodružný román,“ vzpomíná. Nikdy ho nijak hluboce nezajímaly technické věci. „Nezajímalo mě, jak fungují stroje, ale nesmírně poutavé mi přišlo, jak fungují ‚stroje‘ biologické, brouci, zvířata, lidi.“
Doma měl spoustu sbírek. Kamenů, napíchnutých brouků, vylisovaných rostlin a navštěvoval různé biologické kroužky. „Ale rozhodně jsem nebyl bledé dítě u mikroskopu. Měl jsem spoustu kamarádů a chodili jsme do přírody nebo hrát fotbal i hry na počítači,“ ujišťuje.
Dodnes rád chodí na přírodovědecké exkurze. „Žádné hmyzáky ani kytky už nepoznám, ale baví mě nechat si vyprávět od expertů. V laboratoři pracuji s buňkami, což je extrémně abstraktní, je hezké vidět živého dokonalého tvora.“
Stejně tak se abstraktnost svého oboru snaží alespoň ve svých myšlenkách konkretizovat a zhmotňovat tím, že přemýšlí o osudu pacientů. Střídá zoom-in k jedinému lymfocytu a zoom-out k celému člověku. „V práci mi velmi pomáhá, že o nádorech přemýšlím v kontextu celého organismu, tak jak funguje ‚ekologie‘ lidského těla.“
Celý rozhovor najdete zde.
Autor: Lenka Vrtišková Nejezchlebová
Zdroj: Universitas