Sdílet
2. února 2021
Světový odborník v oblasti evoluční a vývojové biologie Pavel Tomančák začal svou kariéru studiem na Masarykově univerzitě. Nově řídí konsorcium CEITEC. Novým ředitelem konsorcia CEITEC se stal od 1. února 2021 Pavel Tomančák, který působí na prestižním institutu Maxe-Plancka v německých Drážďanech.
V čem je pro Vás vstup do Středoevropského technologického institutu CEITEC významný?
Je to pro mě velká výzva a příležitost zároveň. Dalo by se říct, že konečně mohu ve snaze prospět české vědě přistoupit od slov k činům. Chtěl bych zúročit své dosavadní zkušenosti z těch nejlepších výzkumných institucí ve světě a pomoci institutu CEITEC vytvořit vazby a spolupráce s těmito slavnými vědeckými centry. To může znamenat třeba práci na společných vědeckých otázkách, výměnu know-how v oblasti fungování vědy a kariérního rozvoje a třeba najdeme i způsob, jak společně žádat o finanční prostředky na podporu výzkumu, kterých není nikdy dost. Chci, aby CEITEC byl těmto institucím rovnocenným partnerem a zařadil se mezi přední výzkumná centra minimálně v evropském měřítku. Výchozí situace je pro to, myslím, velmi dobrá.
O jaké instituce například půjde?
Předně mezi ně bude určitě patřit organizace, pro kterou dělám vědu posledních patnáct let, tedy Max-Planckova společnost, která se svými dvaceti Nobelovými cenami v novodobé historii (dvě z nich jsou z loňského roku) představuje absolutní světovou špičku. Dále mám úzké kontakty na Evropskou molekulárně-biologickou laboratoř, kde jsem dělal na konci devadesátých let doktorát. A třeba v minulém roce jsem byl jedním ze tří finalistů soutěže o nové vědecké zaměření tzv. „Janelia farmy“, což je prestižní instituce největší vědecké filantropie v USA – Institutu Howarda Hughese. I tam jsem navázal velmi cenné kontakty, které se budu snažit využít pro CEITEC.
Co bude pro Vás v rámci Vašeho působení na CEITEC důležité?
Kromě zmíněného budování mezinárodních sítí bych se chtěl zaměřit na novou definici vědecké agendy konsorcia. CEITEC je unikátní tím, že spojuje přírodovědné a technické obory. Současná věda je nesmírně mezioborová, a tak máme v Brně příležitost vytvořit skutečně významné vědecké centrum, které staví mosty mezi obory, které se zabývají živými a neživými systémy. Můžeme například propojovat nanotechnologie a materiálovou vědu s pokročilou molekulární biologií na rostlinných systémech a s biomedicínou. Také bych se chtěl věnovat tzv. mentoringu, tedy pomáhat v kariérním růstu mladším, řekněme juniornějším vědcům, aby uspěli v nesmírně kompetitivním mezinárodním vědeckém prostředí. Odpovídající zkušenosti k tomu, troufám si říct, mám a hlavně mě to velmi baví. Není nic zajímavějšího než diskutovat s vědci o jejich výzkumu, protože pro většinu z nás je věda velká vášeň.
Vy jste absolvent Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Jak na tuto dobu vzpomínáte?
Na Masarykově univerzitě jsem prožil ta nejlepší studentská léta. Měli jsme tenkrát na konci devadesátých let skvělou komunitu, říkalo se tomu kruh, nevím, zda se to ještě používá. Mnoho z nás zůstalo ve vědě, třeba Karel Říha, který dělá vynikající vědu na CEITEC MU, nebo se moji spolužáci prosadili i v jiných oborech. Vytvořili jsme si síť kontaktů a de facto se scházíme až dodnes. Většinou v jihomoravských vinných sklípcích. Zkrátka mám na Brno skvělé vzpomínky a těším se, až se zase jednou projedu šalinou.
Autor: Pavel Žára
Zdroj: em.muni.cz