Sdílet
22. září 2020
Základem vznikající Laboratoře magneto-optické spektroskopie na CEITEC VUT je nový spektrometr pro paramagnetickou rezonanci. Se svým mezinárodním týmem ho sestavuje absolvent fyzikálního inženýrství na VUT Petr Neugebauer. Na unikátní přístroj, který mění doposud zavedený princip měření, získal prestižní grant od Evropské výzkumné rady. Kromě lékařství může najít využití i v průmyslu nebo při vývoji čipů.
Pane doktore, navrhl jste novou metodu, díky které je měření magnetické rezonance rychlejší, komplexnější a přesnější. Na jakém principu pracuje?
Na rozdíl od klasické elektronové magnetické rezonance, která doposud převážně funguje na principu proměnlivého magnetického pole za neproměnlivé frekvence, působí naopak v neproměnlivém magnetickém poli s rychlou změnou frekvence. Díky námi vyvíjenému spektrometru tak budeme moci navíc sledovat i dynamiku procesů, což otevírá nové možnosti při studiu nových materiálů.
S magnetickou rezonancí se většina z nás nejčastěji setkává v nemocnici. Vyšetření je ale poměrně zdlouhavé. Mohla by vaše metoda pacientům do budoucna přinést rychlejší a méně nepříjemné řešení?
Moje představa je taková, že by lidé prošli pouze rámem dveří. To je ale opravdu dlouhodobá vize, kterou musíte brát tak trochu s nadsázkou. Ale rozhodně není nereálná, osobně si myslím, že je to otázka času, kdy se něco podobného objeví, a pevně doufám, že k tomu výrazně přispějeme.
Vaše bádání je podpořeno ERC grantem na podporu vědy a výzkumu. Bylo obtížné ho získat?
Projekt na grant jsem měl v hlavě asi dva roky, než jsem ho sepsal a podal. V žádosti není prostor pro detailní popis myšlenky, je proto třeba vážit každé slovo. Musíte navíc přijít s něčím hodně odvážným, až revolučním. Nestačí návrh zlepšení něčeho, co už tu máme. Asi nejtěžší pro mě bylo stručně a jednoduše vysvětlit, oč mi jde, a přítomné pro svůj nápad nadchnout. Během závěrečné prezentace v Bruselu jsem na to měl jen deset minut.
Momentálně na CEITEC VUT budujete speciální laboratoře. Jak budou vybaveny?
Zásadní je spektrometr, který je již funkční, dokonce se nám podařilo posunout náš předchozí „světový rekord“ v měření relaxace elektrono-vých spinů, ale ještě to není podle mých představ. Chce to čas, abychom mohli vše vyladit. Dále jsou potřeba kvazioptické přístroje, zdroje záření a detektory. Vše bude navzájem propojené a zautomatizované. Správný chod celého zařízení pak zajistí počítače. Rád bych ale ještě pořídil stolní spektrometry pro magnetickou rezonanci nejen pro vědecké účely, ale i pro školení studentů. Moc by nám pomohl i nákup komerčního pulsního EPR spektrometru a SQUID magnetometru, protože aktuálně musíme tyto experimenty provádět mimo Brno.
Váš tým tvoří výzkumníci z celého světa. Jak jste je pro svůj projekt získal?
Většinou jsou to Češi a Slováci, pak Ukrajinci a lidé z Polska, Francie, Indie, Columbie, Číny nebo Egypta. Část jsou klíčoví pracovníci, se kterými se znám již delší dobu a které se mi podařilo přetáhnout. Ostatní mě kontaktovali sami. Většinou znali moji práci nebo se účast-nili mých přednášek. Studenti se pak hlásili v rámci vypsaných témat. Právě zapojení studentů je pro mě důležité, díky této spolupráci u nás často pracují na své závěrečné práci. Pro vědu se ale snažíme získat i mladší ročníky z řad středoškoláků v rámci SOČ.
Přineslo s sebou mezinárodní složení týmu nějaké komplikace? Nemyslím jen administrativního charakteru, co třeba v rámci karantény?
Jednoduché to rozhodně nebylo. V roce 2018 nás spousta přišla z ciziny, takže jsme se museli „rozkoukat“. Hlavně vízový systém České republiky nás mnohému naučil. Když se zde totiž cizinec uchází o pobyt, musí mimo jiné doložit doklad beztrestnosti, a to ze všech států, ve kterých působil delší dobu. U člověka, který procestoval celý svět, to však může být pěkný oříšek. A to neberu v potaz, že třeba
v Anglii vám tohle potvrzení vydá osoba, která vás zná a čestně prohlásí, že jste bezúhonný. Veškeré tyto dokumenty navíc nesmějí být starší tří měsíců. V jednom případě toto trvalo téměř rok, což ale dokazuje, že onen kolega k nám do týmu, na který jsem pat-řičně hrdý, opravdu chtěl. Jinak v průběhu letošního jara jsme měli obavy hlavně o to, aby někdo z nás neonemocněl, což by mohlo znamenat omezení chodu laboratoře. Naštěstí se to nestalo. Musím ale říct, že omezení v souvislosti s pandemií COVID-19 nám přinesla i některá pozitiva, zejména v oblasti zefektivnění práce.
Zmínil jste, že do Čech jste se vrátil z ciziny. Kde jste konkrétně působil a co vás přimělo k návratu domů?
Jako doktorand jsem působil v Grenoblu v laboratoři silných magnetických polí, která byla z velké části financována přímo francouzskou vládou nebo Evropskou unií. To byl samozřejmě trošku jiný svět. V Německu už jsem měl mož-nost nahlédnout do zákulisí a můžu říct, že místní systém hospodaření s veřejnými penězi je určitě nejlepší z těch, které jsem kdy osobně poznal. Vše je založeno na řádném investování do budoucnosti celé společnosti. Jak v Německu, tak ve Francii je zřejmá velká institucionální podpora vědeckých týmů. U nás máme v této oblasti určitě co zlepšovat. Přesto jsem se ale chtěl ze Stuttgartu vrátit domů, jsem tak trochu patriot. Jedním z důvodů, proč jsem o ERC zažádal, byla možnost si grant kamkoli po Evropě přesunout. Peníze bych v České republice nedostal, zato o šikovné lidi zde není nouze. Mrzí mě ale, že některé struktury jsou bohužel natolik zkostnatělé, že neumožňují mladým lidem se dále rozvíjet.
Více informací k tématu najdete na stránkách Laboratoře magneticko-optické a THz spektroskopie:
http://spectroscopy.ceitec.cz/
Fotogalerie
