Sdílet
7. února 2024
Mezinárodní den žen a dívek ve vědě, který se slaví na popud OSN od roku 2015, by měl být připomínkou toho, že ženy-vědkyně jsou nedílnou součástí vědeckého společenství a že jich je mezi vědci stále málo. Jejich příběhy nám ukazují potřebu rozmanitosti vědeckého bádání a ukazují odvahu, excelenci a inovace, které ženy do světa vědy přinášejí. Ne vždy a všude se však vědkyně pohybují v komfortním prostředí. Jedenáctý únor tak každoročně upozorňuje na jejich významnou roli ve vědeckém světě a my jsme se letos rozhodli oslavit tento významný den lehce netradičním pohledem na téma bezpečí žen ve vědě.
Není vůbec žádných pochyb o tom, že každá vědkyně by se měla cítit na svém pracovišti bezpečně a respektovaná. V případě, že by se dostala do situace, která by vyžadovala intervenci, disponuje CEITEC (mj. i skrze své mateřské univerzity) procedurami a kontaktními body, kam se kdokoliv může obrátit s žádostí o zastání a podporu. Jejich shrnutí za CEITEC MUNI najdete v tomto článku, na CEITEC VUT vědci a vědkyně najdou zastání nově u ombudsmanky Kataríny Rovenské.
Letos chceme ukázat, že cítit se bezpečně ve vědeckém prostředí může být pro ženy velmi individuální záležitostí. Každá může mít odlišně nastavenou hranici odolnosti vůči stresorům nebo jiné životní zkušenosti. Čtyři vědkyně z CEITEC se v rámci kampaně, kterou na sociálních sítích spustilo Národní kontaktní centrum – Gender a věda, podělily o to, jak ony osobně vnímají pocit bezpečí ve vědeckém prostředí. Krátká vyjádření Kláry Marečkové, Lucie Nepovímové, Alžběty Ressnerové a Kataríny Rovenské, které jsou ceitekovskými stopami v kampani, si můžete přečíst na sociálních sítích NKC – Gender a věda (Facebook, Instagram, LinkedIn). Dejte jim „lajk“, okomentujte jednotlivé příběhy s hashtagem #CEITECScience a ukažte, že když jde o rovný přístup ve vědě, jsme všichni na jedné vlně. Všechny příběhy pak najdete na jednom místě na webu NKC – Gender a věda ZDE.
A co tedy hraje roli, aby se vědkyně mohly bez stresu a obav věnovat vědeckému bádání?
Přátelská atmosféra ve výzkumném týmu je jedním z faktorů, který zmiňovaly všechny dotazované vědkyně. Souvisí totiž s možností cítit se svobodně a mít odvahu pustit se do neprozkoumaných vod. Moci se spolehnout na kolegy, kteří umožní nastavit flexibilní podmínky uvnitř týmu a tím zároveň i pomohou kolegyním (ale i ostatním kolegům) skloubit vědecké bádání s péčí o děti, je pro vědkyně zárukou, že se nebudou muset kvůli rodičovským povinnostem vzdát svého vědeckého snu. Některé granty jako např. ERC Starting Grant nebo GAČR Junior Star již dokonce berou dobu strávenou na mateřské dovolené v potaz, jak se dočtete v příspěvku Kláry Marečkové.
Vědkyně mohou někdy narážet i na již přežitý tlak na hierarchii ve vědě a někdy dokonce i na archaický pohled na roli žen ve vědeckém prostředí. A mohlo by se zdát, že tento postoj mohou vyřešit nastavená pravidla v podobě kodexů nebo stanov, ovšem každý vědec ví, že škatulkování a vytyčování hranic ve vědě může být kontraproduktivní, což potvrzuje svou zkušeností s britským vědeckým prostředím Lucie Nepovímová. Proto je důležité uplatňovat ve vědě férový a rovný přístup bez ohledu na pohlaví. Souvisí s tím samozřejmě i otázka spravedlivého finančního ohodnocení, které vědkyním přináší pocit jistoty, uvolňuje jim ruce a otevírá mysl objevům. Nejsou tak vystavovány obavám o zajištění rozumného životního standardu, jak podotýká Alžběta Ressnerová.
Velkým tématem stále zůstávají i různé formy skrytého či explicitního sexuálního obtěžování, ke kterému je nutné zaujímat z hlediska instituce či vedení týmu nekompromisní postoj, protože fyzické i psychické bezpečí je dalším z předpokladů pro to, aby se vědkyně mohly naplno věnovat vědě a být jí přínosem.
O ženách ve vědě dnes nepřemýšlejme jako o rebelkách, jak tomu bývalo dříve, ale vnímejme je jednoduše v jejich dokonalé rozmanitosti, kterou do vědeckého prostředí vnášejí jako každý jiný člověk. Ale i tak jim přejeme všechno nejlepší k jejich svátku, protože jejich inspirativní cesta vědou skrze staletí byla nelehká.
Autor/ka
