Sdílet
17. října 2019
Jako první na světě začal tým brněnských vědců pod vedením Jiřího Tocháčka zkoumat stárnutí plastů na Antarktidě. Dnes už mají první výsledky a vědí, že plasty stárnou v Brně asi čtyřikrát rychleji než na Antarktidě. Tocháček se plasty zabývá více než třicet pět let, za tu dobu se otázky jak nakládat s plasty staly velice aktuální. Obchodní řetězce omezují igelitové tašky, rychlá občerstvení upouštějí od plastových brček a příborů. „Plasty se omezují na místech, kde je to skutečně nesmysl. Spotřebitelé na svá bedra nemohou převzít odpovědnost výrobců. Měly by existovat zákony, které by výrobcům plastů nařizovaly investovat do technologií, které plasty ekologicky likvidují,“ říká Jiří Tocháček z CEITEC VUT.
Proč jste plasty začali zkoumat právě na Antarktidě?
Antarktida je málo probádaná a zatím se o ni zajímali především klimatologové, geografové a mikrobiologové. V souvislosti s plasty se o ni ještě nikdo nezajímal. Přitom mikroplasty se už objevily i u pobřeží Antarktidy, kam je odjinud přineslo moře. Chtěli jsme vědět, jak se plasty v Antarktidě budou chovat, když je vystavíme povětrnostním podmínkám. Většinou se takové zkoušky dělají v lokalitách, kde je hodně vysoká teplota a svítí slunce, aby výsledky byly k dispozici rychle. Doba je taková, že se hodně spěchá a vědci chtějí mít výsledky co nejdříve.
Vy jste si naopak vybrali zmrzlý kontinent. Jak to začalo?
Vlastně náhodou. V roce 2013 během jedné z expedic na polární vědeckou stanici J. G. Mendela, kterou vlastní Masarykova univerzita na ostrově Jamese Rosse na Antarktidě, si geochemik Lukáš Krmíček všiml, že plastové obložení chránící kabeláž se během devíti let fungování stanice hodně změnilo. Přivezl vzorky, které nás ujistily, že i tam plasty degradují, a na základě jejich analýz jsme pak začali výzkum. Kolegové na Antarktidu odvezli naše materiály.
Testované plasty jste si sami vyrobili?
Samozřejmě jsme museli znát jejich složení, proto jsme je vyrobili v našich laboratořích. Byly vyrobeny dvě série, jedna se odvezla do Antarktidy a jedna srovnávací byla ve stejné době umístěna na střechu přírodovědecké fakulty v Brně, abychom mohli změny vzájemně porovnávat. Každý rok jsme změny hodnotili. Studií na stárnutí plastů v podmínkách střední Evropy existuje už hodně. Dobře víme, jak se zde materiál chová, ale na Antarktidě je to nové a před námi to ještě nikdo nikdy neudělal.
Plastové vzorky jsou poměrně malé tenké proužky. Jak jste je na Antarktidě vystavili slunci a povětrnostním podmínkám?
Plastovými vzorky jsou půl milimetru silné fólie připevněné na hliníkovém panelu o velikosti asi 70 na 40 centimetrů. Pět panelů jsme nainstalovali v Brně a pět na Antarktidu odvezli členové expedice Masarykovy univerzity pod vedením náčelníka stanice Pavla Kaplera v roce 2015. Jedinečnost tohoto projektu spočívá v tom, že jsme do něj zapojili několik institucí – Středoevropskýtechnologický institut, brněnské Vysoké učení technické, firmu FATRA, VŠCHT v Praze a Polymer Institute Brno. Výzkum plastů se tak stal velmi zajímavou a předem neočekávanou možností vědeckého využití stanice J. G. Mendela.
Už máte první výsledky. Co výzkum odhalil?
Po pěti letech víme, že plasty bez stabilizátorů, tedy ty nejcitlivější, které stárnou nejrychleji, stárnou v Brně asi čtyřikrát rychleji než na Antarktidě. Toto zjištění nikdo dopředu nedokázal s určitostí odhadnout. Naše výsledky jsou vlastně zcela unikátní a na celém světě první.
Čím to je?
Na Antarktidě jsou velmi nízké teploty, krátké dny, dlouhá polární noc a krátké léto, což jsou pro plasty podmínky docela přátelské, na druhou stranu je tam UV záření, které prochází ozonovou dírou, která se tam nepravidelně vyskytuje, což plastům škodí. Nevěděli jsme, která z těchto složek převažuje. Ukázalo se, že v Brně skutečně plasty stárnou rychleji, způsobují to vyšší průměrné teploty a vyšší celková dávka slunečního záření. Na brněnské vzorky navíc velmi působila i dlouhodobá přítomnost polétavých nečistot, byly hodně špinavé, což jejich stárnutí také urychlilo.
Celý rozhovor pro MF Dnes najdete ZDE