Sdílet
5. května 2021
Před rokem, přímo uprostřed pandemie koronaviru, přijela na CEITEC VUT za doktorským studiem i Italka Michela Sanna. V práci ve výzkumné skupině zabývající se energiemi budoucnosti pod vedením Martina Pumery ji nezabránily ani ztížené podmínky spojené s pandemií koronaviru. Za svůj projekt, ve kterém se zabývá elektrochemickou výrobou vodíku, jedné z nejslibnějších alternativ pro fosilní paliva, vyhrála ocenění Brno Ph.D. Talent.
Do brněnského výzkumného centra se dostala vlastně docela náhodou. Do Brna jezdila navštěvovat svého přítele, který rovněž pracuje ve vědě. „Hledala jsem tady zajímavé projekty, do kterých bych se případně mohla přihlásit a narazila na skupinu Martina Pumery, která mě velmi zaujala,“ popisuje Michela Sanna. A to i přestože se skupina zaměřuje především na zkoumání nových materiálů a pokročilých elektrochemických energetických materiálů, zatímco v Itálii se zaměřovala spíše na organickou chemii.
Most mezi technologií 3D tisku a organickými materiály
„Líbí se mi, že můžu kombinovat práci s anorganickými materiály, ale zároveň využít svých předešlých zkušeností z organické chemie,“ líčí doktorandka. A právě na spojení nových materiálů s přírodními sloučeninami vsadila i v oceněném projektu.
„Plánuji spojit technologii 3D tisku a fotoaktivní organické molekuly, aby získala nové elektrody, které za pomoci slunečního záření mohou sloužit k elektrochemické výrobě vodíku z vody,“ vysvětluje. Dnes se vodík elektrochemicky z vody za pomoci obnovitelných zdrojů už vyrábí, je k tomu ale potřeba nákladných katalyzátorů. Z toho důvodu se dnes touto metodou vyrábí asi jen 10 % z celkové produkce vodíku. Nicméně většina celosvětové produkce vodíku stále pochází z fosilních paliv.
Po 3D tisku elektrod přijde na řadu deponování vrstev
Využitím techniky 3D tisku na výrobu elektrod by se tak mohly snížit náklady na získávání vodíku elektrochemickou cestou. „Vytisknutý prototyp elektrody, která svým tvarem připomíná lžíci, plánuji propojit s fotoaktivní molekulami. K tomu využiji techniku deponování atomových vrstev. V podstatě vytvořím most mezi elektrodou a danou organickou molekulou,“ upřesňuje Sanna. Momentálně má za sebou přípravu prvních prototypů elektrod a v nejbližší době se chystá na deponování vrstev. Rychlejší progres brzdí i pandemie koronaviru, a to především kvůli komplikovanějším dodávkám objednaného materiálu. „Jsem moc ráda, že přes komplikovanou situaci jsem mohla v podstatě pořád chodit do laboratoře. Na pracovišti CEITEC se mi pracuje dobře, líbí se mi zdejší zázemí i mezinárodní výzkumná skupina,“ říká. Právě náhled lidí z jiných vědeckých prostředí ji na její alma mater chyběl. I z toho důvodu by chtěla po dokončení doktorského studia zkusit pracovat i v jiné zemi. Prozatím však ještě pár let zůstane v Brně, které pro ni představuje ideální kombinaci většího města s komorní atmosférou.
Autor: Aneta Matysová
Fotogalerie
