Sdílet
11. února 2025
Navzdory úspěchům průkopnic, jako byla Marie Curie-Skłodowská, jsou ženy ve vědě stále zastoupeny výrazně méně než muži. Blíží se desáté výročí Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě, které připadá na 11. února 2025, a proto se zamýšlíme nad globální i národní podporou rovnosti žen a mužů v oblasti vědy a techniky.
V roce 2015 vyhlásilo Valné shromáždění OSN 11. únor Mezinárodním dnem žen a dívek ve vědě. Tato iniciativa byla zahájena s cílem řešit závažné nedostatky v zastoupení žen v přírodních vědách (Science), technologiích (Technology), technice (Engineering) a matematice (STEM), zejména v pozdějších fázích kariéry, jako je postdoktorandský výzkum. Navzdory rostoucímu povědomí o této problematice jsou statistiky stále znepokojivé.
V České republice tvoří ženy podle údajů z roku 2022 pouze 26 % všech výzkumných pracovníků v přírodních vědách a 23 % v technických vědách. Tyto údaje odrážejí širší trend v mnoha zemích, Česká republika si však drží nejnižší podíl žen vědkyň mezi členskými státy EU.
K příležitosti letošního Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě jsme oslovili dvě inspirativní vědkyně: Khadiju Hajji, postdoktorandku ze skupiny ERA Chair – RNA a Imunita na CEITEC Masarykovy univerzity a místopředsedkyni Postdoc Peer Committee, a Michaelu Vojníkovou, doktorandku pod vedením Zbyňka Hegera na CEITEC Vysokého učení technického v Brně a na Mendelově univerzitě, aktuálně působící na Kalifornské univerzitě v San Diegu (UCSD). Obě ženy mají mezinárodní zkušenosti a podělily se s námi o postřehy ze svých osobních životů, stejně jako o překážky a příležitosti, se kterými se ve vědě setkaly.
Nechť jsou jejich příběhy připomínkou toho, že ačkoli jsme se v této oblasti určitě posunuli, k dosažení skutečné rovnosti mezi ženy a muži v oborech STEM vede ještě dlouhá cesta.
Khadija Hajji, CEITEC MUNI
1. Co vás inspirovalo k tomu, abyste se stala vědkyní, a jaké byly vaše první kroky v oboru?
Vedla mě především zvědavost a touha pochopit, jak funguje svět a jak funguje lidské tělo. Inspirovali mě také skvělí učitelé v Tunisku, kteří ve mně podnítili vášeň objevovat nové věci. Mými prvními kroky ve vědě byly praktické pokusy na střední škole a na univerzitě, kde jsem pracovala na malých výzkumných projektech, a poté stáže v laboratořích, které mi pomohly získat zkušenosti z reálného světa.
2. Setkala jste se během své kariéry s nějakými překážkami nebo stereotypy spojenými s tím, že jste žena? Jak jste je překonala?
Osobně jsem se nesetkala se stereotypy spojenými s tím, že jsem žena. Vím však o situacích, kdy se některé mé kamarádky kvůli společenským očekáváním potýkaly s nerovným odměňováním a problémy při slaďování pracovního a osobního života. Nejlepší způsob, jak tyto stereotypy překonat, je podle mého názoru nebát se promluvit a udržet si soutěživost!
3. Jak se k tomu staví české prostředí? Kde se můžeme inspirovat v zahraničí, a kde naopak jdeme příkladem?
Česká republika má stejně jako mnoho jiných zemí složitý vztah k genderovým stereotypům. Několik českých organizací se věnuje prosazování práv žen a rovnosti pohlaví. Kromě toho Česká republika podporuje ženy ve vědě a technice prostřednictvím různých stipendií a iniciativ, a proto si myslím, že je tady vidět velký pokrok!
Inspirovat se můžeme u zemí jako Švédsko, Norsko nebo Finsko, které jsou genderově nejrovnějšími zeměmi na světě a podporují rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, společnou rodičovskou dovolenou a mají silnou feministickou politiku.
4. Na jaký vědecký úspěch jste nejvíce hrdá a jaký by mohl mít dopad na společnost?
Úspěchem, na který jsem hrdá, je můj první doktorský článek! Studovala jsem ochranný účinek neuropeptidu (PACAP) na modelu Parkinsonovy choroby a zjistila jsem, že zpomaluje neurodegeneraci a prodlužuje délku života – i když to není úplná záchrana, jsou to slibné výsledky. Tento peptid se již používá při léčbě migrény, takže by mohl v budoucnu inspirovat nové způsoby léčby Parkinsonovy choroby.
5. Jakou radu byste dala mladým dívkám, které uvažují o vědecké kariéře, ale nejsou si jisté, jestli je to pro ně to pravé?
Věda může být náročná, ale také to může být velká zábava! Moje rada zní: zkuste prozkoumat různé obory, zapojte se třeba do vědeckých kroužků, a hlavně absolvujte stáže v laboratořích, abyste poznaly skutečný vědecký svět. Pokud zjistíte, že vás to, co děláte, baví a výsledek vás opravdu nadchne, pak jste připraveny vydat se na vlastní vědeckou cestu.
Michaela Vojníková, CEITEC VUT
1. Co vás inspirovalo k tomu, abyste se stala vědkyní, a jaké byly vaše první kroky v oboru?
To, jaká sama jsem, a způsob, jakým mě rodiče vychovali, mi od raného věku ukazovaly, že v sobě mám vášeň pomáhat lidem. Téměř každý člověk se ve svém životě setká s někým, kdo má vážnou nemoc a podlehne jí. Mně se tohle stalo několikrát a nemohla jsem pochopit, proč v tak vyspělé době stále nemáme účinné terapie. Rozhodla jsem se, že se musím vydat na dráhu vědkyně a pomáhat lidem při hledání účinných léčebných postupů. Co se týče mých prvních kroků, tak jsem se hned v prvním ročníku vysokoškolského studia připojila k výzkumnému týmu doc. Davida Salamona (CEITEC VUT). V okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že věda není o tom se naučit fakta, ale o řešení záhad, začala jsem uvažovat, kam by mé kroky mohly vést dál. Toužila jsem propojit svou vášeň pro vědu s výzkumem zaměřeným na nemoc, která mě trápila nejvíce – rakovinu, a tak jsem přirozeně pokračovala v týmu doc. Zbyňka Hegera (MENDELU).
2. Setkala jste se během své kariéry s nějakými překážkami nebo stereotypy spojenými s tím, že jste žena? Jak jste je překonala?
Mám velké štěstí, že jsem v našem týmu obklopena lidmi, kteří se mnou jednají jako s rovnocennou, i když jsem z kariérního hlediska „jenom“ doktorandka. S šéfem jsme si od začátku vytvořili vyvážený pracovní vztah. Setkávám se však s otázkami, které muži pravděpodobně nechápou: Kdy plánuji založit rodinu? Zvládnu během postdoktorského studia rodinu? Pro všechny ty, kteří si kladou tyto otázky: Mohli bychom jako společnost přijmout, že ženy i muži by měli mít v rodině stejnou zodpovědnost? Můžeme se tedy starat o rodinu, a zároveň rozvíjet profesionální dráhu. Navíc nikdy nevíte, jaký je zdravotní stav ostatních, a řešit takové věci je zkrátka přes čáru. Bohužel se někdy ve vědeckém kolektivu stává, že se ženy podceňují a mají mezi sebou nezdravou, až toxickou soutěživost. Měly bychom držet při sobě, vzájemně se podporovat a radovat se z úspěchů. Proto se obklopuji kamarádkami a vědkyněmi, které si navzájem nic nezávidí, a prostě jedeme dopředu společně. Jako mentorka jsem se dokonce nedávno musela vypořádat se sexuálním obtěžováním páchaným na mladých ženách. Ale tuto situaci jsme již oficiálně vyřešili.
3. Jak se k tomu staví české prostředí? Kde se můžeme inspirovat v zahraničí, a kde naopak jdeme příkladem?
Myslím, že velký kus práce odvádějí i sociální sítě, kde se tato témata často objevují. Ráda sleduji profil a kampaně NKC. Když se podívám do zahraničí, tak v USA se hodně řeší otázka sexuálního obtěžování na pracovišti. Sama to znám moc dobře, protože jsem během své stáže na UCSD v USA absolvovala několik školení. Měli bychom tomu dát šanci i u nás v České republice. Když se u nás řeší takový případ, oběť činu je často obětí i ve své kariéře, protože ji lidé odsuzují. To mi hlava nebere. Můžeme se inspirovat na Islandu, kde rozdíly srovnávají a vyhýbají se zbytečným otázkám. K ženám a mužům se tam přistupuje stejně, protože zavedli, že mají dohromady nárok na 12 měsíců rodičovské dovolené, takže každý rodič má nárok na 6 měsíců a dostává 80 % plného platu. To motivuje lidi, aby se vrátili do práce, ať už jsou to ženy nebo muži, na stejnou pozici.
4. Na jaký vědecký úspěch jste nejvíce hrdá a jaký by mohl mít dopad na společnost?
Jsem osobně hrdá, že se mi podařilo získat Fulbrightovo stipendium a připojit se na 10 měsíců k výzkumné skupině Josepha Wanga na UCSD. Tato stáž je pro mě osobně velmi významná a v mnoha ohledech mi jako začínající vědkyni pomůže. Poznala jsem spoustu skvělých mladých vědců, kteří (řekla bych) budou další generací ve vědě, a věřím, že díky přátelskému přístupu a spolupráci společně najdeme odpovědi na různé otázky, které tíží společnost. Dalším úspěchem, který stojí za zmínku, je, že se mi podařilo propojit naši výzkumnou skupinu se společností Enantis a máme spolu řadu plánů. Věřím, že díky tomuto spojení budeme schopni komercionalizovat naše nápady, které budou dostupné téměř všem.
5. Jakou radu byste dala mladým dívkám, které uvažují o vědecké kariéře, ale nejsou si jisté, jestli je to pro ně to pravé?
Věda je místo pro každého a dává nám prostor realizovat své sny a do nekonečna projevovat nadšení. My, ženy a dívky, můžeme být pro svou práci zapálené stejně jako muži, a proto bychom neměly mít žádné pochybnosti nebo cítit nejistotu. Často přinášíme do skupiny empatii a porozumění, a to je ve vědě stále více potřeba.
Fotogalerie
Autor/ka
