Sdílet
Petr Vacek nedávno úspěšně zakončil své doktorské studium a již nyní má jistotu dalšího působení v novém akademickém roce na pozici postdoktorand na University of Cambridge. Tam se zapojí do výzkumné práce skupiny elektronové mikroskopie ústavu Materiálových věd a metalurgie.
Petr Vacek své doktorské studium realizoval ve spolupráci ÚFM (oddělení Experimentálních studií a modelování struktury) a CEITEC VUT (studijní program Pokročilé materiály a nanovědy). Doktorské studium absolvoval pod vedením Romana Grögera. Na jeho profesním úspěchu nese svůj podíl jak poskytnuté odborné zázemí výzkumné skupiny a samotné vedení R. Grögera, tak i účast v mobilitním projektu realizovaném v rámci OP VVV na pracoviště University of Cambridge. Čím ho zaujala elektronová mikroskopie a výzkumná skupina Romana Grögera? Jak ho připravila CEITEC PhD School pro jeho vědeckou kariéru v zahraničí? A jak si udržet motivaci během náročného doktorského studia? Odpovědi na tyto otázky najdete v rozhovoru s doktorem Petrem Vackem!
Proč jste se se rozhodl přihlásit se na doktorské studium právě na CEITEC?
Přihlásil jsem se na téma Rozsáhlé defekty v nitridech Ga a Al, které vypsal vedoucí výzkumné skupiny Víceškálové modelování a měření fyzikálních vlastností Roman Gröger pod hlavičkou CEITEC Ústavu fyziky materiálů AV ČR. Toto téma mě zaujalo, protože obsahovalo studium polovodičových materiálů pomocí elektronové mikroskopie, což jsou témata, která mě zajímala už při magisterském studiu.
A čím vás zaujal obor elektronové mikroskopie?
Obor elektronové mikroskopie mě zaujal svou komplexností a množstvím aplikací. Například pomocí skenovací elektronové mikroskopie můžete zkoumat povrchy materiálů s mnohem vyšším rozlišením, než je možné u světelné mikroskopie. U transmisní elektronové mikroskopie lze pozorovat vnitřní strukturu materiálu a zároveň i jeho chemické složení a jednou metodou tak můžete získat velmi dobrý přehled o jaký materiál se jedná. Rovněž fakt, že se můžete přímo podívat na atomární strukturu materiálu je potom už jen taková třešnička na dortu.
Čím vás zaujala výzkumná skupina Romana Grögera?
Na skupině Romana Grögera mě zaujala interakce experimentálního studia materiálů s různými formami teoretického modelování a simulací. Na některé otázky z oboru materiálových věd je velmi těžké hledat odpověď pouze za použití experimentálních nebo teoretických metod. Pokud se podaří se na daný problém podívat pohledem teoretických i experimentálních metod, často to přináší nové poznatky, které by díky omezením každého z těchto přístupů nebylo možné získat. Dále mě zaujal mladý výzkumný tým a možnost spolupracovat i na jiných tématech řešených ve skupině.
Čím jste se zabýval během vašeho doktorského studia?
Zabýval jsem se studiem struktury defektů v materiálech na bázi nitridů gallia a hliníku, což jsou polovodičové materiály, které se používají pro výrobu modrých svítivých diod (LED), LED podsvícení displejů, domácího LED osvětlení nebo třeba modrých laserů. Vlastnosti polovodičových materiálů jsou z velké míry určovány defekty, které se v nich vyskytují. Je tedy třeba vědět, jak konkrétní typ defektu ovlivňuje vlastnosti materiálu, proč vzniká a jestli ho lze nějakým způsobem odstranit nebo využít k dosažení požadovaných vlastností. Jako příklad bych uvedl P nebo N dopování, kdy se do materiálu cíleně vnáší atomy s méně nebo více valenčními elektrony než má základní materiál. Tímto způsobem je možné získat polovodič s přebytkem děr nebo elektronů, které je možné využít jako volné nosiče náboje. Některé defekty naopak snižují účinnost LED nebo úplně zabraňují jejich správnému fungování a v tomto případě je třeba hledat způsoby, jak se těchto defektů zbavit.
Co považujete za to nejdůležitější, co jste se při studiu naučil?
Za nejdůležitější považuji získání znalostí v oblasti elektronové mikroskopie, což mi nakonec pomohlo získat postdoktorandskou pozici na Univerzitě v Cambridgi. Brno je jedním ze světových středisek elektronové mikroskopie a jako takové poskytuje vynikající podmínky pro vzdělávání studentů a profesní rozvoj vědeckých pracovníků v této oblasti.
Co se vám na studiu v CEITEC PhD School a ve skupině Romana Grögera líbilo nejvíc?
Nejvíce se mi líbila přátelská atmosféra ve skupině, velká svoboda ve vědecké oblasti a otevřený přístup ke špičkovým elektronovým mikroskopům jak v CEITEC Nano, tak i v Ústavu fyziky materiálů AV ČR. Ocenil bych také zahraniční spolupráce Romana Grögera, díky kterým jsem se dostal na půlroční stáž na Univerzitě v Cambridgi. Rovněž se mi líbila možnost zúčastnit se mezinárodních konferencí, alespoň dokud to nepřerušila epidemie COVID19.
Existuje něco, čeho jste se bál, když jste se do CEITEC PhD School hlásil? Podařilo se vám tento strach překonat a jak?
Myslím si, že se není třeba ničeho obávat. V porovnání s magisterským studiem je v doktorském studiu kladen důraz na samostatnou práci a získávání nových poznatků v daném oboru. Člověk musí být trochu zvídavý, přemýšlet nad daným tématem, hledat směry řešení a nebát se prohrávat.
Měl byste nějaké tipy pro ostatní doktorandy a doktorandky, jak u náročného doktorského studia setrvat a udržet si motivaci?
Asi je potřeba za vším co děláme vidět nějaký smyls. Ať už PhD studium dává smysl v rámci naší kariéry nebo, což je možná důležitější, vidět smysl ve výzkumu, který člověk dělá. Pokud to v některém bodě studia smysl dávat přestane, tak bude velice těžké najít motivaci pokračovat.
Nyní jste na postdoktorální stáži na University of Cambridge ve Velké Británii. Máte pocit, že vás studium v CEITEC PhD School na tuto pozici dostatečně připravilo?
V prvé řadě musíte mít chuť někam do zahraničí vyrazit, bez toho to nepůjde. Poté už člověk potřebuje jen velkou dávku štěstí, a to hlavně na lidi, které za svou kariéru potká. Hodně záleží na osobě školitele a kolegů, ale dále také na lidech, které zaujmou vaše výsledky. Štěstí je ale také třeba jít naproti zejména poctivou prací a budováním kontaktů a na CEITEC Ústavu fyziky materiálů jsem na to měl dobré podmínky.
Co děláte rád ve volném čase? Jak relaxujete, abyste nabral energii se naplno věnovat vědě?
Rád sportuji, případně hraji deskové, nebo počítačové hry. Hlavní je najít si čas, kdy člověk nepřemýšlí o práci. Rád bych také vyzdvihl v dnešní uspěchané době velmi podceňovanou aktivitu a tou je nicnedělání. Občas je velice prospěšné alespoň na chvíli úplně vypnout a protřídit si myšlenky.
Fotogalerie
