Sdílet
14. prosince 2022
Měl pocit, že by to dávalo smysl. Jan Neuman, absolvent Fakulty strojního inženýrství VUT, používal při měření povrchů samostatně stojící mikroskop atomárních sil (AFM) a stejně tak elektronový mikroskop (SEM). Vzorek mezi nim přesouval tam a zpátky, protože ho potřeboval charakterizovat oběma technikami. Tehdy pochopil, jakou výhodu by mělo propojení obou zařízení, na kterém spolu se dvěma dalšími doktorandskými studenty pracovali. Po pěti letech se jim podařilo sestavit mikroskop atomárních sil, který se integruje do elektronového, a později se rozhodli s tím jít na trh. NenoVision se stala historicky první spin-off firmou CEITEC VUT. Letos v listopadu oslavila sedm let.
Jak vznikl nápad na propojení techniky atomárních sil s elektronovým mikroskopem?
Než jsme založili NenoVision, dělali jsme s kolegy Zdeňkem Nováčkem a Michalem Paverou doktorát u profesora Tomáše Šikoly. Během studia se připravoval velký projekt financovaný z TAČR a pan profesor spolu s ředitelem Tescanu Jaroslavem Klímou přišli s ambiciózní myšlenkou integrovat techniku mikroskopie atomárních sil do specializovaného elektronového mikroskopu a napsali to do projektu. Ten nápad prošel a my jsme se zhostili jeho realizace. V průběhu pěti let jsme vyvíjeli první verzi a na konci projektu se nám to podařilo. Měli jsme funkční prototyp, který dělal první obrázky. Tím započala naše dobrodružná cesta, jejímž jakýmsi patronem byl profesor Šikola, který nás studenty podporoval a věřil nám, za což mu patří obrovské díky. Dostalo se nám i další pomoci, ale k tomu se ještě dostaneme.
Proč jste se rozhodli zpočátku studentský projekt zkomercializovat?
Já jsem chtěl vždycky podnikat. Moc mě nenaplňovala představa, že by mým výstupem byl jen článek. Na to nemám ten nutný vědecký zápal. Potřeboval jsem výsledek, který by byl hmatatelný a užitečný i pro další lidi. Bylo mi a je mi vlastně pořád líto, že na univerzitě vzniká tolik skvělých nápadů, technologií a produktů, které ale zůstávají „v šuplíku“. Všem studentům bych rád vzkázal, ať zariskují, protože kdy jindy než teď? Ať vezmou, na čem pracovali, a jdou s tím na trh! Já jim rád pomůžu a spolu se mnou další desítky lidí v Jihomoravském inovačním centru (JIC) nebo v celé brněnské mikroskopické komunitě. Stačí jeden telefonát.
To je velmi motivační a zní to jednoduše. Předpokládám, že to bylo složitější. Jaké kroky předcházely založení NenoVision?
Rozhodnutí bylo strašně těžký, protože jdete do obrovského rizika. Nevíte, kdo by si to kupoval, a jestli to uspěje, ale my jsme si řekli, že když by se to nepovedlo, tak máme možnost se ucházet o práci v Tescanu, Thermo Fisheru nebo Delongu, tak jsme se do toho vrhli. Už od začátku jsme věděli, že jsme vytvořili zařízení, které by bylo pro velmi málo zákazníků – jen pro ty, kteří pracovali se specializovanými elektronovými mikroskopy (např. v ultravakuu). Takže jsme se rozhodli, že náš produkt trochu přebudujeme na příslušenství pro konvenční elektronové mikroskopy. S pomocí JIC pak následovala analýza trhu, kolik takových mikroskopů je, kolik bychom jich mohli prodat a na základě toho jsme se rozhodli, že to zkusíme. V listopadu 2015 jsme založili NenoVision.
Kde jste čerpali informace o tom, jak vytrhnout univerzitní know-how a přesadit ho do komerčního prostředí?
Na začátku byla skvělá spolupráce s už zmíněným profesorem Šikolou, který nám pomáhal a plně nás podporoval. Já jsem ještě v rámci doktorátu pracoval jako projektový manažer začínajícího centra CEITEC a pak jsem vedl oddělení podpory vědy a výzkumu, kde jsme spin-off firmy a transfery řešili. Takže to pro mě nebylo nic nového, s univerzitou jsme se dohodli na podmínkách a licenčním poplatku, což jsou vlastně procenta z prodeje. Výrazně komplikovanější bylo změnit naši mentalitu z univerzitní na firemní. To je obrovský rozdíl. Na univerzitě chcete bádat, zkoumat něco zcela nového, něco rozvíjet a napsat co nejlepší článek. U firmy je to jinak. Na konci musí být produkt, za který někdo zaplatí. Musíte dělat desítky rozhodnutí, abyste se někam posouvali. Překlápět na firemní mentalitu jsme se začali hned od začátku, ale až tak před rokem až dvěma se nám to myslím začalo dařit. Teď máme cíle společnosti nastaveny komerčně a ve firmě je sdílíme. Víme, jaké máme vize a kam směřujeme.
Měli jste někoho, kdo Vám s tím pomáhal?
Jihomoravské inovační centrum. Od začátku jsme sem chodili, prošli jsme různými programy a měli několik mentorů. Zjistili jsme, jak připravit business plán, jak získat investory. Pak nám pomáhali i ve vlastnických vztazích, finančních plánech a v budování obchodní sítě. Nevíme, zavoláme a oni nás navedou nebo doporučí program. JIC je skvělá organizace s inspirativními lidmi, kteří jsou ochotní pomoct. Je to docela unikátní ekosystém a vřelá podaná ruka komukoli, kdo chce založit start-up na jihu Moravy. JIC dokázal vybudovat fungující komunitu odborníků napříč obory i firmami, kteří si navzájem pomáhají. Velmi ochotné bylo také celé mikroskopické prostředí v Brně. Jsou tam lidé, kteří se v tomto businessu pohybují celý život a v té skupině se to odráží. Nikdo před Vámi nezavře dveře, nikdo se nezeptá, co za to dostane. Ta energie je skvělá a nabíjející. Teď se snažíme to té komunitě vrátit. Už jsem třeba konzultoval nápady asi dvaceti lidí.
Na trh jste tedy přišli s LiteScope, mikroskopem atomárních sil, který se napojí na elektronový mikroskop. Co následovalo?
Je důležité říct, že mikroskopie atomárních sil (AFM) je velmi etablovaná technika. Je to jedna ze standardních metod pro materiálové vědy. A stejně tak elektronová mikroskopie (SEM). Komunity samostatně stojících AFM i SEM jsou obrovské. A my jsme udělali to, že jsme spojili výhody obou technik. Největší kus práce byl, a stále je, ukázat světu, v čem je kombinace dobrá a nepostradatelná. Když přicházíte s novou technikou na trh, testujete poptávku a zároveň ve vědecké komunitě otvíráte otázky, k čemu by to bylo a pro koho. Sedm let tedy aktivně jezdíme po konferencích, univerzitách, děláme webináře, vzděláváme komunitu, ukazujeme výhody naší technologie a snažíme se inspirovat ostatní, aby přemýšleli nad tím, jak by to mohli využít. A je to strašně náročné, protože budujeme trh a měníme pohled na mikroskopy a na to, co se s nimi dá dělat. Jenže lidé pracují v zažitých vzorcích, takže je to běh na dlouhou trať. Věnujete tomu velké množství energie, a než se to vrátí, trvá to tři, čtyři roky. Mám strašnou radost, že v poslední době sklízíme ovoce. Už se o nás a naší technologii víc ví a zájem stále roste.
Kolikrát jste si při tom maratonu říkali, že už dál běžet nemůžete?
Jak kdo. Jeden ze spoluzakladatelů, Z. Nováček, vloni v lednu říkal, že už mu to přerůstá přes hlavu, takže odešel a vrátil se na univerzitu. Ono to někdy totiž je stresující a frustrující. Pracujete, pracujete a výsledek se zatím nedostává. Já osobně jsem měl krizi před dvěma lety. Přišlo mi, že atmosféra ve firmě není dobrá. Byl jsem unavený a frustrovaný a přemýšlel jsem, jestli to všechno stojí za to, ale pak nám začala pomáhat Eva Vacíková s HR věcmi a rozvojem uvnitř firmy. A od té doby se hodně věcí změnilo a fungujeme úplně jinak. Poslední rok a půl je atmosféra skvělá a také dostáváme pozitivní zpětnou vazbu od zákazníků i lidí, se kterými spolupracujeme – ETH Curych, KIT a BASF v Německu. Máme instalace v Itálii, Německu, Maďarsku, Francii, Číně a dalších zemích včetně naší domoviny, kde je kolem pěti zařízení. Jedno třeba na CEITEC VUT, takže dostáváme feedback osobně přímo v naší české kotlině a zároveň tady máme partnery, se kterými náš produkt dále rozvíjíme a zlepšujeme. Takže já jsem strašně pyšný na to, kam jsme se dostali. Navíc máme skvělé kolegy i studenty, kteří chodí s novými nápady. To mě hodně naplňuje.
Na začátku jste tedy byli tři spoluzakladatelé. Kolik je Vás teď?
Teď je nás 18 plus asi 6 studentů, což je fantastické, protože stále spolupracujeme s CEITEC a VUT. Studenti u nás dělají bakalářské a magisterské práce, často u nás pak i zůstávají. Přinášejí novou energii, nápady, a ještě udělají kus dobré práce.
Kam se společnost NenoVision posunula?
Od začátku jsme pracovali ve dvou liniích. První spočívala ve vývoji zařízení a druhá v poznávání – učili jsme se, co zákazník potřebuje, k čemu by se naše zařízení LiteScope dalo použít a neustále jsme za někým jezdili a budovali obchodní síť, partnery a distributory. V obou sférách jsme výrazně vyspěli. Produkt je stabilní a již bez „dětských nemocí“. Už také víme, na jaké oblasti využití se chceme zaměřit a kde je největší potenciál. Teď spolupracujeme s asi dvaceti giganty v oboru výzkumu materiálů napříč celým světem, což nás významně pohání kupředu.
Co umělo zařízení LiteScope tehdy a co teď?
Zpočátku zvládalo skvěle měřit jednu věc, a to topografii. Tedy na nanometrové úrovni jsme díky LiteScope viděli, jak vypadá reliéf vzorku, což elektronový mikroskop neumí. Postupem času jsme k němu přidávali další techniky, které jsou pro mikroskopii atomárních sil běžné. Dneska proto umí měřit elektrické, mechanické, chemické a magnetické vlastnosti materiálu. V tomto jsme špičky a lídři oboru. Nabízíme také naši CPEM technologii, díky které dokážeme jako jediní na světě současně měřit mikroskopem atomárních sil i elektronovým mikroskopem. Tomu se říká korelativní mikroskopie, což je také „driver“ našeho podnikání.
Vysvětlil byste, jak oba typy mikroskopů – SEM a AFM – fungují?
Mám k tomu skvělé přirovnání. Využiju k tomu dva naše smysly – zrak a hmat. Na stole mám hrnek s kávou. Když chci o něm něco vědět, tak se na něj první podívám, čímž zjistím jeho velikost a tvar, ale pokud chci zjistit, jestli je to měkká guma, nebo pevná keramika, tak si na něj musím sáhnout. Zrak mi v tom nepomůže. V tomto případě je elektronový mikroskop zrak a mikroskop atomárních sil, kde mám ostrý hrot, kterým se dotýkám materiálu, hmat. A je přece výhodné využívat oba smysly. Pomocí „očí“ elektronového mikroskopu si vypozoruji místo, které mě zajímá, a tam pošlu „ruce“, tedy hrot mikroskopu atomárních sil, který to místo změří.
Na jakou cílovou skupinu míříte?
Dnešní zákazníci jsou zejména univerzity a výzkumné instituce, které dělají materiálové vědy. Tam má naše zařízení obrovské možnosti uplatnění. Když se díváme do budoucnosti, tak jsme si vybrali tři hlavní oblasti, které souvisí s globální udržitelností. Tedy s něčím, kde všichni cítíme, že věda a mikroskopie musí zasáhnout. A tak jsme si udělali workshop, jehož tématem bylo, co může NenoVision udělat pro to, aby pomohl k udržitelnosti a snižování emisí. Jak naše zařízení a v jakých oblastech může pomoct. A z toho nám začaly „vypadat“ solární články, baterie, polovodičové součástky nebo udržitelné materiály. Vše můžeme díky LiteScope mikroskopu vylepšit – zvýšit jejich účinnost či životnost nebo snížit spotřebu energie. Také se chceme zaměřit na „life science“. Tady by mohlo být naše zařízení průlomové pro spoustu objevů. Od základního výzkumu se tedy chceme posunout na využití v high-tech průmyslu.
Z toho, co vyprávíte, mám pocit, že LiteScope má téměř neomezené možnosti aplikací. Z kolika procent jste jeho potenciál už využili?
Myslím si, že jsme našli využití tak pro 10 % jeho potenciálu. O dalších 40 % možných aplikací a oblastí využití víme a zbylou polovinu musíme teprve objevit. Tady se otevírá neskutečné množství dveří a my si teď vybíráme, do kterých vkročíme. Těch nápadů, co dělat a kam se posouvat, je strašně moc. Nejdůležitější je pro nás „impact“, tedy jaká aplikace bude mít největší využití, a jestli naplňuje námi stanovené oblasti a vize.
Tak se zeptám jinak, co s tím naopak nemůžete?
Naše technika má asi tisíc limitací z fyzikálního principu, jakým funguje. Tím, že jezdí ostrý hrot po povrchu, se třeba nikdy nepodíváte dovnitř. A právě proto je vhodné naši techniku zkombinovat třeba s počítačovým tomografem (CT). Znovu se dostáváme ke korelativní mikroskopii. Skládání různých zobrazovacích technik se třeba ukazuje jako klíčové právě u charakterizace baterek, polovodičových součástek. Nejdříve se pomocí CT najdou oblasti, které jsou „podezřelé“, pak se baterie nebo polovodič řízne a naším zařízením se tato problémová místa proměří detailně.
Jaké jsou Vaše další plány?
V krátké době uvedeme na trh novou generaci našeho zařízení a už se bavíme o tom, jak bude vypadat za tři roky. Výrazně víc se díváme na to, co aplikace, které chceme rozvíjet, potřebují a co k nim musíme vyvinout. Plánujeme využít třeba umělou inteligenci, která by automaticky zpracovávala obrazy. Chceme, aby člověk jen zmáčkl tlačítko a tím spustil měření, při kterém by se automaticky nastavovaly parametry podle toho, jak vypadá vzorek. To by samozřejmě otevřelo dveře rutinním kontrolám kvality v high-tech průmyslu a dalších odvětvích. Abych to shrnul, rádi bychom neustále posouvali hranice korelativní mikroskopie a využívali ji pro reálné aplikace, například k již zmíněnému prodloužení životnosti baterie. Díky tomu se můžeme na naší náročné cestě občas zastavit a uvědomit si, že výsledky naší práce skutečně někomu pomáhají.
Fotogalerie
Autor/ka
