Sdílet
1. listopadu 2019
Výzkum Kateřiny Musilové by mohl vést ke zlepšení vyhlídek pacientů s folikulárním lymfomem.
Molekulární bioložka se už od bakalářského studia na Přírodovědecké fakultě MU zabývá studiem lymfomů, což je skupina nádorových onemocnění postihujících lymfocyty, tedy buňky imunitního systému. Letos získala za výsledky svého výzkumu, publikované v prestižním oborovém časopisu Blood, cenu Purkyňova nadačního fondu.
V oceněné studii se Musilová zabývala tím, zda lze expresi microRNA s označením miR-150 využít jako takzvaný biomarker, díky kterému by bylo možné rozpoznat pacienty s folikulárním lymfomem, kteří budou potřebovat intenzivnější léčbu.
Prosadila se mezi dalšími mladými vědci v oboru interní medicíny. Oceněná práce, která vznikla v rámci projektu podporovaného Interní hematologickou a onkologickou klinikou FN Brno a Lékařské fakulty MU a institutem CEITEC Masarykovy univerzity, se věnovala objasnění podílu malých molekul RNA na transformaci folikulárního lymfomu do mnohem agresivnějšího typu nemoci, takzvaného difuzního velkobuněčného B lymfomu. Obojí jsou onemocnění vzniklá nádorovým bujením B-lymfocytů v oblasti lymfatických uzlin a lymfatické tkáně.
Včasná diagnóza může zachránit životy
Folikulární lymfom je druhým nejčastějším lymfomem. I když jde obecně o velmi málo agresivní nádor, který dobře reaguje na běžnou léčbu, asi u pětiny pacientů se nemoc brzy vrací a případně se přemění do agresivnějšího typu.
„To je spjaté s velmi špatnou prognózou a vysokým rizikem časného úmrtí. Včasná identifikace a léčba takto vysoce rizikových pacientů by mohla jejich vyhlídky zlepšit,“ přiblížila Kateřina Musilová, proč se ve svém výzkumu věnovala nejen hledání molekulárních mechanismů, které stojí za přeměnou jednoho typu nádoru v jiný, ale také zkoumání možností, jak horší průběh nemoci brzo rozpoznat.
V oceněné studii se tak zabývala tím, zda lze expresi microRNA s označením miR-150 využít také jako takzvaný biomarker, díky kterému by bylo možné rozpoznat pacienty s folikulárním lymfomem, kteří budou potřebovat intenzivnější léčbu.
„Potenciál pro diagnostické využití miR-150 jako biomarkeru tady je, předběžná data potvrzují výsledky našeho článku na nezávislém vzorku pacientů a tato microRNA se navíc dá poměrně jednoduše detekovat. Jsme ale teprve na začátku výzkumu a ověřování a bude samozřejmě potřeba provést další důkladné studie na větších kohortách pacientů. Pro případné využití v diagnostice bude také nezbytné ještě stanovit, jaké hladiny této molekuly jsou již rizikové a jaké ne,“ přiblížila další možné směry výzkumu Musilová, která letos dokončila doktorské studium onkologie na Lékařské fakultě MU pod vedením Marka Mráze.
Za soubor této a dalších prací získal tým letos ocenění také od České hematologické společnosti a za jinou studii na podobné téma je Purkyňův nadační fond ocenil už před třemi lety.
Molekulární biologii objevila náhodou
Ke studiu molekulární biologie a onkologie ji přivedla více méně náhoda. „Na gymnáziu mě biologie bavila, a tak jsem hledala na vysoké škole podobný obor. O možnosti studovat přímo molekulární biologii a genetiku jsem se ale dozvěděla až od kamaráda jen asi dva týdny před koncem možnosti podat přihlášku.“
Konkrétnější směřování si pak našla při psaní bakalářské práce. „Spojitost molekulární biologie s humánní medicínou pro mě byla nejlákavější a při hledání vedoucího bakalářské práce mi doporučili obrátit se na Centrum molekulární biologie a genové terapie Fakultní nemocnice Brno a Lékařské fakulty MU. Zrovna hledali studenta, který by pracoval na tématu microRNA u lymfomů, a mě studium ´rakoviny´ zaujalo i vzhledem k rodinným zkušenostem s onkologickými onemocněními,“ přiblížila své studium a začátky vědecké práce Musilová.
Nejdříve se samozřejmě musela naučit metody používané v laboratoři a věnovala se studiu. „První zajímavé výsledky se mi podařilo získat až v průběhu magisterského studia a dá říct, že na projektu jsem naplno pracovala přibližně šest let.“
Protože běžnou součástí vědecké práce jsou komplikace, bylo za tu dobu nutné optimalizovat velké množství metod, prošlapat a vyzkoušet celou řadu uliček, z nichž většina byla slepých a sehnat dostatek relativně vzácných pacientských vzorků. „Především jsme ale museli zahájit a udržovat velké množství spoluprací s dalšími tuzemskými i zahraničními pracovišti. Právě ty nám velmi pomohly v postupu a úspěšném získávání zajímavých poznatků,“ zdůraznila.
Aktuálně je na rodičovské dovolené, ale snaží se pokračující projekt sledovat aspoň zpovzdálí. Zda bude ve vědecké práci někdy intenzivněji pokračovat, ale není jisté. Jako doktorandka nezískala trvalý úvazek, takže na ni zatím pracovní místo nikde nečeká.
Zdroj: Magazín M