Sdílet
Čeští vědci si posvítí na koronavirus
1. dubna 2020
Speciálně vybavené laboratoře v Praze a Českých Budějovicích budou testovat různé látky proti viru. Vědci v Praze a v Českých Budějovicích pomáhají přetíženým klinikám s testováním pacientů na koronavirus. Ze stěrů ale zároveň získali virus pro výzkum. Budou na něm zkoušet své látky, zavedená léčiva i přírodní molekuly. Když je třeba otestovat, zda je člověk nakažený koronavirem, setřou mu zdravotníci vzorky z nosohltanu. Ty však nemusí sloužit jen k diagnostice – čeští vědci totiž chtějí nebezpečný virus zkoumat a testovat, co proti němu zabírá.
"Stěry, které se používají pro diagnostiku, jsme z Nemocnice Na Bulovce dostali v půli března. Virus v nich obsažený jsem namnožil, což je potřeba pro to, abychom jej mohli dál zkoumat," popsal Deníku N virolog Jan Weber z pražského Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. "Nyní jsme ve fázi, kdy testujeme, jaké množství viru vlastně máme," doplnil. Do "ostrých" experimentů se s kolegy pustí zhruba za dva týdny. Co budou obnášet? "Medicinální chemici u nás v ústavu se snaží přijít na to, co by mohlo proti viru zabírat. Horečně vyrábí různé molekuly, potenciální léčiva. Inspirují se tím, jak vypadá remdesivir a ostatní slibné látky. My pak budeme jejich molekuly testovat v laboratořích," doplňuje virolog.
Postup je pak poměrně přímočarý: vědci vezmou takzvané buněčné kultury, tedy ve zkumavkách kultivované buňky, a nakazí je virem. Pak do nich vloží testovanou látku – potenciální léčivo – a budou sledovat, jestli se mu podaří zabrzdit, nebo dokonce zastavit množení viru v buňkách. Chemici také "opráší" své knihovny látek: proti viru zkusí nasadit molekuly, které v ústavu vytvořili už v minulosti. "Obrací se na nás také výrobci roušek či respirátorů, abychom otestovali materiály s obsahem nanočástic, které by mohly inaktivovat virus. A oslovují nás i s tím, abychom vyzkoušeli, co nejlépe funguje při sterilizaci respirátorů, aby je bylo možné použít opakovaně. Je jich totiž nyní na trhu nedostatek," líčí Weber hlavní směry, kudy se teď bude testování v jeho laboratoři ubírat. "Určitě ale ještě přijdou další nápady," dodává. VYSOCE RISKANTNÍ EXPERIMENTY Práce s vysoce infekčním virem si samozřejmě žádá speciální zacházení. V prvé řadě museli vědci získat povolení od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Se samotným virem pak smí pracovat pouze v laboratořích s úrovní technického zabezpečení 3 (takzvané BSL-3 laboratoře, což je druhý nejvyšší stupeň). Je to sterilní prostředí, kde se vědci pohybují v celotělových overalech a kuklách s respirátory a přívodem vzduchu. V takové laboratoři se udržuje podtlak, veškerý vzduch proudící ven prochází velmi jemnými filtry, jež dokážou zachytit i virové částice.
Vědci pracují ve dvojitých rukavicích, často ještě přilepených k ochrannému obleku, aby nikde nevznikla žádná mezera. Virus se totiž šíří kapénkovou infekcí vzduchem, takže k nákaze stačí nešikovné rozkusíme stříknutí vzorku. Při odchodu obvykle výzkumníci všechny ochranné pomůcky vyhodí a sami se musí po přesně stanovenou dobu sprchovat. "Laboratoře jsou postavené tak, že všechen zkoumaný materiál, který vejde dovnitř, se nikdy nesmí vynést ven. To, co jde ven, se sterilizuje, často vícenásobně. Například roztoky z viru se nejdříve inaktivují savem a pak ještě projdou autoklávem (speciálním přístrojem sloužícím ke sterilizaci, pozn. red.)," vysvětlil nedávno v rozhovoru pro Deník N virolog z brněnského centra CEITEC Masarykovy univerzity Pavel Plevka.
Více ve vydání Deníku N z 1. 4. 2020.