Sdílet
26. března 2025
Vědecká kariéra nemusí vždy znamenat jen práci v laboratoři. Co tedy dělat, pokud mladý vědec nebo vědkyně milují vědu, ale nechtějí se jí nutně věnovat na té nejvyšší úrovni? Jak jinak mohou svou vášeň pro vědu využít? Jednou z možností je kariéra vědeckého editora. Co ale tato role obnáší a jak se na ni připravit? Abychom to zjistili z první ruky, pozvali jsme na CEITEC Christinu Karlsson Rosenthal, šéfredaktorku časopisu Communications Biology.
Z Nature do Brna: vědecká editorka na CEITEC Masarykovy univerzity
Ředitel CEITEC Masarykovy univerzity (MUNI) Pavel Plevka dlouhodobě usiluje o to, aby měli začínající vědci a vědkyně přístup k informacím o profesích, které jim umožní ovlivňovat vědecké dění i mimo akademický výzkum. S tímto záměrem jsme oslovili editorský tým časopisu Communications Biology, který patří do portfolia Nature, a v němž nedávno vyšel článek našich strukturních virologů. Využili jsme této příležitosti k poděkování za spolupráci a nabídli možnost bližšího propojení s naším institutem.
Na naši nabídku zareagovala šéfeditorka Christina Karlsson Rosenthal a projevila zájem nejen o setkání s vedoucími výzkumných skupin, ale také o představení profese vědeckého editora doktorandům a postdoktorandům. Aby byla návštěva přínosná i pro ni, připravili jsme program, který ji seznámil s tím, co v našem výzkumném institutu děláme.
Prohlídky laboratoří a diskuse s mladými vědci
Hlavními adresáty návštěvy byli postdoci a PhD kandidáti, pro které byla možnost setkat se s editorkou osobně a položit jí otázky ohledně editorské profese velmi cenná. Členové našeho postdoktoranského výboru (Postdoc Peer Committee) vzali Christinu na oběd a poté ji provedli svými laboratořemi. Protože se Christina v minulosti věnovala zobrazovacím metodám, zařadili jsme do programu také návštěvu našich specializovaných sdílených laboratoří zaměřených na kryo-elektronovou mikroskopii, buněčné zobrazování a nanobiotechnologie.
Program zahrnoval i ukázku naší pravidelné akce Sip of Science, kde Christina viděla, jak si mladí výzkumníci trénují prezentační dovednosti před širokým publikem složeným z kolegů z výzkumných i administrativních týmů. Sama pak přednesla přednášku o roli vědeckého editora a portfoliu časopisů Nature – velmi cenné informace pro každého, kdo o této profesní dráze uvažuje.
Rady a postřehy Christiny Karlsson Rosenthal
Během její návštěvy jsme využili příležitosti a položili Christině několik otázek:
Co vás vedlo k přechodu z výzkumu do vědecké redakce? Byl nějaký klíčový moment nebo uvědomění, které vás přimělo zvolit tuto cestu?
Odchod z výzkumu u mě byl kombinací omezených dlouhodobých kariérních možností ve Švédsku a osobních okolností – můj manžel získal trvalé pracovní místo ve Velké Británii, což pro naši rodinu znamenalo rozhodnutí k přestěhování. Sama jsem neměla jasnou cestu k trvalé akademické pozici, a tak jsem si po příjezdu do Londýna dala čas na rozmyšlenou a zároveň jsem pečovala o naše dvě malé děti. Přijala jsem na několik měsíců místo v redakci vědeckého časopisu – a k mému překvapení mě práce začala opravdu bavit. V tu chvíli mi došlo, že tahle profese by pro mě mohla být naplňující cestou. Nebylo to tedy jednoznačné rozhodnutí opustit vědu, spíš přirozený přechod, ke kterému mě přivedly okolnosti.
Jaké klíčové dovednosti a vlastnosti jsou důležité pro někoho, kdo zvažuje kariéru vědeckého editora?
Pokud přemýšlíte o práci vědeckého editora, první, co potřebujete, je opravdový zájem o tuto profesi a o vědu samotnou. Ale kromě toho jde o roli, která nese velkou zodpovědnost. Provádíte rukopis celým publikačním procesem a dbáte na to, aby byl kvalitní, srozumitelný a splňoval standardy časopisu. Pomáhá, pokud rádi dotahujete věci do konce a zvládáte pracovat na více úkolech současně. Klíčová je i dobrá komunikace – editory čeká hodně kontaktu s autory, recenzenty i kolegy z redakce. A široký vědecký rozhled je také něco, co opravdu pomáhá – díky němu rychle poznáte, co je v článku zajímavé nebo důležité, i když to není váš původní obor.
Co vás na roli editorky nejvíce naplňuje? A naopak – jaké jsou největší výzvy této profese?
Nejvíc mě těší, když mohu podpořit autory v průběhu publikačního procesu a vidět, jak se jejich práce postupně zlepšuje a je pak zveřejněna. Communications Biology je autorsky orientovaný časopis, a právě možnost pomáhat vědcům dostat jejich práci do světa je nesmírně uspokojující. Jako šéfredaktorka si také užívám širší přehled o obsahu časopisu a mentoring kolegů v redakci. Podporovat jejich profesní růst a rozvoj dovedností je pro mě důležitou a hodnotnou součástí práce.
Co se týče výzev – jednou z největších je řízení pracovního vytížení. Úkolů je hodně a všechny si žádají pozornost, takže schopnost určit si priority a dobře hospodařit s časem je zásadní. Chvíli trvá, než si najdete systém, který vám pomůže mít věci pod kontrolou – zvlášť pokud, jako já, chcete kromě každodenní editace rukopisů pracovat i na dalších projektech. A samozřejmě, autoři často očekávají rozhodnutí ideálně ihned, což přináší další tlak.
Jaké první kroky byste doporučila mladému vědci, který by se chtěl stát vědeckým editorem?
Prvním krokem je mluvit s lidmi, kteří už v této oblasti pracují. Pokud se účastníte konferencí nebo networkingových akcí, využijte příležitost oslovit editory a zjistit, jaké různé cesty k této profesi vedou – protože žádná univerzální neexistuje.
Hodí se mít široký vědecký rozhled, jelikož většina časopisů pokrývá více témat, než na která byste narazili v jednom výzkumném projektu. Trénujte si schopnost rychle porozumět hlavnímu sdělení článku a čtěte napříč obory – to vás dobře připraví.
Existují nějaké konkrétní strategie, jak se do této profesní oblasti dostat?
Speciální strategie asi neexistuje. Ale některé časopisy zvou výzkumníky, aby psali krátké komentáře nebo tzv. highlights – a to je skvělý způsob, jak získat zkušenost. Podobně se vyplatí zapojit se do redakčních činností na univerzitě nebo přispívat do interních blogů či zpravodajů.
A poslední otázka se trochu dotýká vědecké komunikace – s rozvojem open-access způsobu publikování má více laiků přístup k primárním vědeckým článkům. Myslíte si, že to klade nové nároky na vědce a časopisy, pokud jde o srozumitelnost a čitelnost textů?
To je dobrá otázka – i u nás o tom hodně diskutujeme. Díky open-access mají vědecké články mnohem širší dostupnost, takže se určitě nabízí úvaha, zda je neupravovat tak, aby byly přístupnější. Například náš sesterský časopis Communications Medicine už publikuje shrnutí pro laickou veřejnost, protože medicínský výzkum často zajímá i širokou populaci. Communications Biology se věnuje specializovanějším tématům, takže zatím taková shrnutí nepublikujeme – ale rozhodně o tom přemýšlíme.
Výzkumníci ale mohou udělat hodně i sami. Pokud jste začínající vědec, zkuste se zapojit do psaní článku – nejen do části týkající se dat, ale i do tvorby struktury, psaní průvodních dopisů nebo samotné přípravy rukopisu. Skvělá škola je také recenzování článků – zlepšíte si schopnost posoudit, jak dobře je vědecký text srozumitelný. A mnoho mladých vědců už to dnes přirozeně i dělá – je to výborný způsob, jak si osvojit dovednosti pro efektivní vědeckou komunikaci.
Setkání s Christinou Karlsson Rosenthal bylo inspirací pro mladé vědce, kteří zvažují alternativní profesní cesty ve vědě. Ukázalo, že role vědeckého editora je dynamická, intelektuálně podnětná a důležitá pro celou akademickou komunitu.
Autor/ka
