Sdílet
2. března 2021
Při příležitosti jmenování evolučního biologa Pavla Tomančáka do čela konsorcia CEITEC jsme si povídali o jeho plánech. Pavel Tomančák mě vítá ve svém obývacím pokoji, kterému vévodí obraz Starého města v Praze. Začíná hovořit o budoucnosti a jedinečnosti CEITEC. Má naprosto jasné plány a rád by poskytl svoje více než dvacetileté zkušenosti v zahraniční vědě ke zlepšení situace ve vědě u nás.
Co vás přivedlo k tomu, že se vracíte zpět do ČR?
Posledních šest let jsem se snažil proniknout do české vědy. Například pomocí programu Evropské unie Teaming for excelence, který jsem podával společně s Akademií věd. Snažili jsme se vybudovat most mezi mým domovským Max Planck Institutem v Drážďanech a Ústavem molekulární genetiky v Praze. Bohužel to neprošlo v Bruselu. Investoval jsem do toho obrovské množství energie, získal nové zkušenosti s poměry v českém akademickém prostředí a hledal další možnosti, jak bych mohl být české vědě prospěšný. Když mě oslovili z brněnského centra CEITEC, nabízenou pozici jsem přijal.
Jaký byl váš hlavní důvod kývnout na nabídku stát se ředitelem konsorcia CEITEC?
CEITEC znám z působení ve vědecké radě jeho větve na Masarykově univerzitě a považuji jej za nejprogresivnější akademickou instituci v ČR. Myslím, že se svými kontakty a zkušenostmi můžu CEITECu pomoci konsolidovat pozici lídra v české vědě.
Jako ředitel konsorcia máte za úkol spojovat všechny partnery tohoto výrazně mezioborového výzkumného centra. Jak si představujete ideální spolupráci?
Já mám s mezioborovostí vědy praktické zkušenosti. V Max Planckově společnosti a obzvláště na „mém“ Max Plancku v Drážďanech (MPI-CBG) je to trend. Biologie už dávno není o běhání po louce se síťkou na motýly. Na MPI-CBG používáme ke studiu živých systémů kvantitativní přístupy z oblasti fyziky, chemie a počítačové vědy. V tom je budoucnost a Brno je na ni poměrně dobře připravené. CEITEC je konsorcium šesti partnerů zabývající se různými vědními oblastmi, které spolu zdánlivě příliš nesouvisí. Například jde o spojení molekulární biologie a vědy o materiálech, rostlinné biologie a nanotechnologie, strukturní biologie a robotiky. Nicméně, konsorcium je na této diverzitě přístupů postaveno, spolupráce už existují a já vidím obrovský potenciál pro další. Mým úkolem bude tato spojení hledat a pomoci je budovat.
Vidíte někde potenciál už teď?
Jednoznačně, spojení technických a přírodních věd fungovalo na americkém MIT a bude fungovat i v Brně. Jedna z oblastí, kde je CEITEC silný, je sledování struktury živých systémů, třeba buněk. Až na molekulární úroveň. Na druhé straně, máme biology, kteří se snaží sledovat dynamiku živých systémů všemi možnými metodami, nejčastěji pomocí mikroskopie. To má svoje limity, hlavně v rozlišení, zachytíme dynamiku, ale nevidíme strukturní detaily a kontext. A na druhou stranu, existují metodiky strukturní biologie, které umožnují vidět v živých systémech v podstatě všechno, až na tu dynamiku. Proto je důležité vytvořit most mezi těmito dvěma přístupy. Například spojením studia dynamiky živých systémů pomocí světelné mikroskopie a následném studiu ultrastruktury, například pomocí kryoelektronové mikroskopie na jednom a tomtéž vzorku. Abychom toho mohli dosáhnout, potřebujeme nanotechnologie, mikro-manipulace, mikro-fluidiku, robotiku. CEITEC má všechny tyto metodiky velmi dobře etablované. Tady vidím obrovskou příležitost vytvořit mezinárodně kompetitivní interdisciplinární program.
Jak se to dá využít?
Na tento obecný koncept se dá nabalit v podstatě jakékoliv vědecké téma. Například se to dá využít při studiu rostlin. Momentálně nevím o žádné laboratoři na světě, která by se snažila kombinovat živé zobrazování a kryoelektronovou mikroskopii u rostlinných systémů. Nebo můžeme sledovat životní cyklus RNA v buňce. CEITEC je plný molekulárních biologů, kteří studují RNA. Nebo můžeme tento přistup použít k tomu, abychom zjistili, jak a kde virové částice vniknou do buněk, aby si je podmanily ke svému množení. To už asi zní poměrně aktuálně, že? S touto strategií může mít Brno globální impakt v mnoha oborech.
Jaké budou vaše první krůčky ve funkci ředitele konsorcia CEITEC?
Konsorcium CEITEC má složitou strukturu, nejprve se musím zorientovat. Jsem aktivní vědec, takže se budu snažit pochopit vědu, která se na CEITECu dělá. Jako vůbec první krok postupně projdu všechny skupiny a seznámím se s lidmi a jejich vědeckými vizemi. Aby člověk mohl nějakým způsobem ovlivnit strategii takové instituce, tak jí musí rozumět nejen po strukturní stránce, ale hlavně po té vědecké.
Chcete rozumět vědě, která se na CEITECu dělá. Budete to chtít i po ostatních?
Na Max Plancku rozumím tomu, co dělají ostatní na takové úrovni, že bych byl s trochou nadsázky schopný zastoupit svoje kolegy v prezentaci jejich práce. Toho bych chtěl, alespoň částečně, docílit i na CEITECu. Komunikace není nikdy dost, hlavně mezi vědci a o vědě. Drážďanský Max Planck si zakládá na kolaborativním přístupu k vědě a otevřené vnitřní komunikaci. Je to náročné, někdy stresující, zabírá to čas, ale je to tajemství našeho úspěchu. Pokusím se tuto atmosféru navodit na CEITECu.
Jak se to dá zařídit?
Dá se to zařídit poměrně lehce. Každý týden v pátek máme na MPI-CBG takzvané „Chalk talk“, na kterých vždy jeden z nás hovoří o svém aktuálním projektu. Hodinu a půl se bavíme o tom, zda to dává vůbec smysl, zda je to zajímavé, navrhujeme experimenty, kolikrát se u toho i pohádáme. Někdy to pochopitelně může být nepříjemné, protože zpětná vazba nemusí být vždycky pozitivní. Nakonec to ale velmi pomůže, zejména juniorním vědcům. Musí obhájit svoje názory před lidmi, kteří mají velké zkušenosti. Ale pozor, senioři to dělají taky a věřte mi, že je nikdo nešetří. Navíc vás to naučí vysvětlit svoji vědu napříč obory. Mezioborová komunikace neskutečně pomáhá tomu, aby byla věda úspěšná a prosadila se.
Myslíte, že bude jednoduché něco podobného prosadit?
Tohle bude výzva. V Čechách jsem se setkal s názorem, že na takové věci vědci nemají čas, protože jsou zaneprázdnění. Padl třeba výraz „klid na práci“. Tohle se musí změnit. Vím, že na CEITEC se něco takového děje. Jenom to prohloubím.
Jak nalákat na CEITEC nejlepší vědce z jiných pracovišť v ČR nebo ze zahraničí?
Když se vypíše na špičkové instituci jako je Max Planck nějaká pozice, dostaneme třeba 120 přihlášek, přičemž minimálně polovina uchazečů je velmi kvalitních. Pochopitelně se nakonec vybere pouze jeden nebo jedna. Takže skvělých vědců a vědkyň je dost. „Jenom“ musí chtít jít realizovat svůj sen do Česka. Naším úkolem bude postavit CEITEC na mapu tohoto vědeckého trhu práce.
Máte nějaký konkrétní plán?
Jeden ze způsobů, jak udělat CEITEC atraktivnější pro mladé vědecké talenty, je použít nějakou etablovanou vědeckou značku. V mém případě se samozřejmě nabízí využít reputaci renomované Společnosti Maxe Plancka pro to, abychom přilákali do Brna excelentní vědce. Na to existuje na Max Plancku velmi dobrý mechanismus. Východně od hranic Německa se zakládají tzv. Max Planck Centra. Ty Max Planck kofinancuje, a hlavně jim propůjčuje svoji vědeckou značku, která je zárukou kvality. Zajišťuje to, že lidé, kteří se přidají, jsou na skvělé úrovni. Chci do Brna tento Dioscuri program přivést. Myslím si, že už teď je to na dobré cestě. Doufám, že CEITEC bude první vlaštovka v Čechách.
Často se vyjadřujete k situaci v české vědě, co považujete za nejpalčivější téma současné vědy v ČR?
Myslím, že české vědě chybí ambice. Naši vědci musí věřit, že jsou schopní se prosadit v mezinárodním měřítku. Často jim stačí, že mají lepší granty, více peněz a větší skupinu než kolegové přes chodbu. Takové věci jsou ale úplně nedůležité. Věda je globální aktivita. Jediné, co definuje úspěch skupiny, je srovnání v mezinárodním měřítku. Vědec si musí pokládat otázky typu „Zajímá to kolegy z oboru? Zvou mě na konference? Kontaktují mě kvůli spolupráci?“ Podle mě nám často chybí zdravá ambice prosadit se v mezinárodním měřítku.
Nemá česká věda spoustu jiných problémů? Nepovažujete za užitečnější zaměřit se na něco jiného?
Samozřejmě rozumím, že česká věda má problémy s financováním nebo kulturou vědeckého prostředí. Není možné před tím zavírat oči, ale tyto problémy se dají řešit. Ambice jsou v nastavení každého z nás, každého vědce v Česku. Měli bychom mířit přirozeně výš.
Čtěte celý rozhovor zde.
Zdroj: Vědavýzkum.cz