Sdílet
1. února 2021
Tisková zpráva;
Brněnský Středoevropský technologický institut CEITEC má od 1. února 2021 nového ředitele. Je jím mezinárodně uznávaný evoluční biolog Pavel Tomančák, který již patnáct let vede výzkumnou skupinu v prestižním Max-Planck Institutu v Drážďanech. Centrum excelentního výzkumu CEITEC, je konsorcium čtyř brněnských vysokých škol a dvou výzkumných ústavů, které již deset výrazně přispívá svými vědeckými výsledky ke kvalitnímu základnímu výzkumu v České republice a dosahuje úspěchů i v mezinárodním srovnání. Pavel Tomančák vystřídal v roli ředitele konsorcia Američana Markuse Dettenhofera.
Věda, výzkum a inovace jsou klíčové pro rozvoj ekonomiky, zvyšování kvality života obyvatel, růst produktivity a udržitelný rozvoj. Zároveň je základní výzkum vzrušujícím dobrodružstvím, při kterém se vědci a vědkyně snaží posouvat hranice poznání. Konsorcium CEITEC je jedno z šesti center excelentního výzkumu, které bylo v České republice v posledních letech vybudováno s využitím zdrojů ze strukturálních fondů EU. CEITEC je prvním vědeckým centrem v České republice, které integruje výzkum a vývoj v oblasti věd o živé přírodě, pokročilých materiálů a technologií v rámci jedné organizace a zaměstnává vědce a vědkyně z více než 45 zemí světa. Špičkové technologie, které zde mají k dispozici, umožňují studium subjektů od atomové úrovně přes složitější molekuly až po celé buňky a orgánové systémy. I protože výzkumné infrastruktury a vybavení centra CEITEC jsou zcela unikátní i v mezinárodním měřítku, dosahují brněnští vědci a vědkyně výsledků a objevů konkurenceschopných předních zahraničních vědeckých organizací.
Partnery konsorcia jsou Masarykova univerzita (MU), Vysoké učení technické v Brně (VUT), Veterinární a farmaceutická univerzita Brno (VFU), Mendelova univerzita v Brně (MENDELU), Ústav fyziky materiálů Akademie věd ČR a Výzkumný ústav veterinárního lékařství, přičemž každý z nich má svého výkonného ředitele. Pavel Tomančák, jakožto ředitel konsorcia, bude spojovat všechny partnery tohoto výrazně mezioborového výzkumného centra a budovat mosty mezi zdánlivě diametrálně odlišnými výzkumnými programy, jako jsou nanotechnologie, materiálové inženýrství, molekulární biologie a biomedicína. Jeho bohaté zkušenosti z prestižních vědeckých pracovišť v Německu a Spojených státech amerických, kombinované se znalostí českého akademického prostředí, a zkušenosti s mezioborovými přístupy na pomezí mezi biologii, fyzikou a počítačovou vědou jistě výrazně přispějí k postupné realizaci ambice konsorcia CEITEC stát se významným hráčem na poli vědy minimálně v evropském výzkumném prostoru.
Pavel Tomančák je jedním z nejuznávanějších českých vědců. Tento špičkový odborník v oblasti evoluční a vývojové biologie působí již od roku 2005 jako vedoucí výzkumné skupiny na Max Planck Institutu pro Molekulární Buněčnou Biologii a Genetiku v Drážďanech. Jeho laboratoř na Max Planck Institutu se věnuje studiu regulace a evoluce genové exprese během embryonálního vývoje mnohobuněčných organismů a Pavel Tomančák ji povede i nadále. Jeho výzkum je mimo jiné unikátní díky kombinaci metody pokročilé molekulární analýzy s nejmodernějšími zobrazovacími metodami a počítačovou analýzou mikroskopických obrazových dat. Pavel Tomančák má také velmi blízký vztah k městu Brnu, protože právě zde započal svou vědeckou kariéru jako student oboru molekulární biologie a genetiky na Masarykově univerzitě. Doktorské studium absolvoval v prestižní Evropské molekulárně-biologické laboratoři (EMBL) v německém Heidelbergu a poté pracoval pět let na Kalifornské Univerzitě v Berkeley ve skupině známého amerického genetika Geralda M. Rubina. Je držitelem dvou prestižních grantů Evropské Výzkumné Rady (ERC) a od roku 2016 je členem EMBO. Je spoluautorem více než stovky vědeckých publikací, které byly citovány více než 38 000x, což jej řadí mezi nejcitovanější vědce českého původu.
Přečtěte si rozhovor s novým ředitelem konsorcia CEITEC. Jaké jsou jeho plány? Proč se po tolika letech vrací do Brna? Co ho motivovalo vybrat si právě CEITEC? Co může centru nabídnou? A jak na CEITEC pohlíží vědecká komunita v zahraničí?
Strávil jste většinu své vědecké kariéry v zahraničí. Co vás motivovalo k tomu, abyste se vrátil do Brna?
Přestože žiju v zahraničí už více než 25 let, s Českem jsem nikdy neztratil kontakt, a to se týká i české vědy. Posledních, řekněme, osm let se snažím do české vědy proniknout. Vyvíjím různé aktivity ke zlepšení jejího renomé v zahraničí a dost hlasitě a často kriticky se k poměrům v českém vědeckém světě vyjadřuji na svém oblíbeném Twitteru. Žádná z těchto aktivit zatím nebyla příliš úspěšná, a tak jsem velmi vděčen konsorciu CEITEC, že mi dalo příležitost se konečně posunout od slov k činům. To, že nakonec budu moci být české vědě prospěšný v Brně a ve spolupráci s mou alma mater, je třešničkou na dortu. Působím na jednom z nejlepších institutů Max Planckovy společnosti, která se jako celek pyšní v novodobé historii 20 Nobelovými cenami (jen loni získala dvě). To je skvělé, ale s tak pokročilým systémem nastupuje v Německu a na Max Plancku nezbytně určitá stagnace nebo minimálně absence nutnosti něco měnit. Jihomoravský kraj, Brno a CEITEC jsou na druhé straně dynamicky se rozvíjející regiony a instituce, kde se pořád něco děje a potenciál pro posun vpřed je neskutečně velký. Je pro mě výzvou přispět k tomu, aby se CEITEC stal vlajkovou lodí české vědy a Brno mezinárodní vědeckou metropolí.
Proč je pro vás právě CEITEC tak zajímavý?
Jsem bytostně přesvědčen, že nezbytným předpokladem pro úspěch v moderním výzkumu, ať už základním, nebo aplikovaném, je mezioborovost. Už nestačí být pouze biologem. Z vlastní zkušenosti vím, že pro pochopení neskutečně složitých živých systémů je třeba nasadit kvantitativní přístupy z fyziky a počítačové vědy. Je třeba kreativně kombinovat experiment a teorii a abychom se neutopili v neskutečném množství dat, musíme používat ty nejmodernější výpočetní systémy a tak dále. CEITEC je z definice mezioborovým centrem, které spojuje expertízu v molekulární a strukturní biologii na rostlinných a živočišných systémech (včetně člověka a s tím souvisejícími biomedicínskými aplikacemi) s opravdu „tvrdými“ obory třeba na VUT, jako jsou nanotechnologie a materiálová věda. Toto je unikátní spojení, které hned tak někde nenajdete. Možná na MIT, se kterým CEITEC spojuje minimálně název. Myslím si, že na CEITECu budeme úspěšní právě proto, že máme jedinečnou příležitost stavět mosty mezi vědou o živé a neživé přírodě. Už nyní uvažujeme o koncepci, která bude kombinovat studium dynamiky živých systémů metodami světelné mikroskopie s ultrastrukturálními metodami, jako je kryo-elektronová mikroskopie. Brno je téměř ideálním místem pro tento typ výzkumu, se silnou základnou nejenom v akademickém, ale i v komerčním sektoru. Troufám si tvrdit, nebo spíš doufat, že se svět ještě bude divit, co dokážeme. A hlavně věřím, že se nám našimi úspěchy a objevy postupně podaří přitáhnout mladou generaci zpět k vědě a výzkumu. Vždyť to nejzajímavější, co může člověk v životě dělat, je posouvat hranice poznání. Alespoň já to takto vidím.
Co si myslíte, že můžete centru CEITEC nabídnout?
Svoji roli vidím ve čtyřech oblastech. Kromě již zmíněné mezioborové vědecké strategie bych se chtěl hodně věnovat napojení CEITECu na mezinárodní vědecké organizace, kterými jsem ve světe prošel. To se netýká jen Max Plancku, ale i Evropské Molekulárně Biologické Laboratoře, kde se angažuji v alumni organizaci, nebo třeba výzkumného kampusu Janelia v USA. Minulý rok jsem byl jeden ze tří finalistů soutěže o nové vědecké zaměření tohoto prestižního institutu nadace Howarda Hughese (HHMI). Sice jsme spolu s kolegy nakonec těch 250 000 000 dolarů, o které se soutěžilo, nezískali (škoda), ale navázal jsem kontakty, které bych teď chtěl využít ve prospěch CEITECu. Nebylo by skvělé, kdyby na CEITECu fungovaly juniorní vědecké týmy podporované Max Planckem, EMBLem nebo HHMI? Na tom chci opravdu zapracovat. Za třetí bych se chtěl věnovat mentoringu. To je zde poměrně neznámý pojem. Vědecký svět je často brutálně kompetitivní a začínající vědci, především ti, co zakládají nové laboratoře jsou takříkajíc hozeni do vody, ať plavou. Na mé domovské instituci se velmi věnujeme kariérnímu rozvoji našich juniorních skupin, mentoring je doslova v popisu práce zkušenějších vědců na úrovni ředitelů. A výsledky se dostavují, všichni naší juniorní vedoucí skupin (a bylo jich už skoro 30) se posunuli na vedoucí pozice v Německé, evropské a světové vědě. Mě to navíc nesmírně baví. Možná ještě víc než o vědě vlastní rád diskutuji a přemýšlím o vědě mých kolegů. Myslím, že v tomto směru mám opravdu hodně co nabídnout. No a pak samozřejmě bude mým úkolem šířit slávu a dobré jméno CEITECu v mezinárodní vědecké komunitě. V době před COVIDem jsem stejně jako mnoho mých kolegů provozoval takový malý kočovný vědecký cirkus a dělal i 25 přednášek za rok. Předpokládám, že až překonáme pandemii zase vyrazím na šňůru, tentokrát ale s agendou zaměřenou na CEITEC.
Jak na CEITEC pohlíží vědecká komunita v zahraničí?
Dobrá otázka. Zmínil jsem na začátku, že už delší dobu vyvíjím aktivity k proniknutí do české vědy. Týkalo se to většinou Prahy. Je zajímavé, že když jsem o těchto svých snahách mluvil s kolegy v zahraničí, většina lidí znalých poměrů, téměř automaticky předpokládala, že spolupracuji s CEITECem. To znamená, že jste, nebo teď už jsme, udělali svoji práci dobře a povědomí o CEITECu je velmi rozšířené a positivní. Na tom se dá stavět. Udělám vše pro to, aby se vousatý vtip o tom, jak v Praze neví, kde je Brno, stal, alespoň co se týká vědy, irelevantním.
Děkujeme za rozhovor.
Autorka