Sdílet
28. listopadu 2020
V roce 2018 se Jan Macák stal vedoucím výzkumné skupiny Pokročilé nízkodimenzionální materiály. Letos navíc na CEITEC VUT přijal také roli vedoucího výzkumného programu Pokročilé materiály. Jeho cílem je více propojit jednotlivé skupiny a podnítit společné diskuze směrem k řešení opravdu aktuálních vědeckých témat. Doufá, že to přispěje k objevení nových materiálů i k více společným projektům.
Materiálový vědec a držitel startovního ERC grantu Jan Macák stanul v čele výzkumného programu Pokročilé materiály. Bude tak koordinovat chod tohoto programu a zaštiťovat jeho fungování. Svou roli vidí především ve spojování lidí a vytváření prostoru pro diskuze. „Výměna znalostí a poznatků je zásadní ve všech směrech lidského bádání. I proto je to moje priorita. Chci, aby spolu skupiny více komunikovaly, abychom vymýšleli nová témata, podávali společné projekty. Nemůžeme fungovat jako šest dílčích skupin, které nemají nic společného. V dnešní době není možné dělat vědu bez interdisciplinární spolupráce,“ myslí si Macák.
Doufá, že větší jednotnost a propojenost přispěje k novým objevům. „Každá naše skupina má nějaké know-how, instrumentální vybavení a zabývá se určitým typem materiálu. Pokud se nám podaří dělat společnou vědu, můžeme naše know-how využít pro nalezení nových vlastností stávajících materiálů, případně vytvořit materiály zcela nové a s novým aplikačním využitím,“ dodává Jan Macák. Zároveň ale upozorňuje, že jeho vize není nijak v rozporu s očekáváním kolegů. „Všichni kolegové byli po takovém přístupu hladoví. Pouze jim doposud chyběl silný styčný důstojník, který by to vedl. Nemusel jsem je ale nijak přesvědčovat o nutnosti sdílení a spolupráce. V tom mezi námi panuje naprostá shoda,“ tvrdí Macák.
Ve své práci plánuje čerpat především z vlastních zkušeností mezinárodně etablovaného vědce. „Jezdím na mezinárodní konference po celém světě, oponuji různé práce a projektové žádosti, jsem zapojen do různých projektů. Díky tomu jsem vystaven velmi kreativnímu prostředí, kde se míchají různá témata, názory a myšlenky. A myslím si, že jsem dobrý v tom různé myšlenky přetavit v nápady, vysvětlit je kolegům, nadchnout je pro uskutečnění a následně také získat potřebné partnery pro realizaci,“ říká Macák a dodává, že pokud chce program držet vysokou vědeckou úroveň, nestačí být pouze dobrý v tom, co skupiny dělají už nyní. „Musíme mít nějakou vizi, někam směřovat a neustále se posouvat,“ myslí si.
Prvním konkrétním krokem v nové funkci bylo projít každoročním hodnocením Mezinárodní vědecké rady (ISAB). „Byl to hned v úvodu poměrně náročný úkol, protože je nutné připravit podklady za všechny skupiny v programu. Je potřeba překládat různé typy přehledů, shrnutí, počty studentů, projekty, ocenění. Evaluací jsme ale úspěšně prošli. Doporučení, které jsme dostali, bylo se stmelovat a spolupracovat, což je přesně v souladu s tím, co máme v plánu,“ podotýká Jan Macák.
Nyní se už podle něj rozběhly kulaté stoly a diskuze mezi vedoucími skupin, na jaké typy materiálů se v nejbližší budoucnosti zaměřit a do jakých výzev se přihlásit. Jan Macák očekává, že výsledky jeho snah budou vidět do dvou tří let. „Je to podobné jako v průmyslu nebo politice s různými strategickými rozhodnutími. Vždycky to chvíli trvá, než se následné změny významně projeví,“ říká. V hodnocení toho, jak se mu daří cíle naplňovat, si pak chce pomoct několika ukazateli. „Naštěstí máme různé databáze a scientometrii, která monitoruje, jaké články jsme publikovali v jakých žurnálech a jaká je jejich odezva. Dá se podívat přímo na to, kolik publikací vzniklo ve vzájemné spolupráci. Tento počet bych chtěl výrazně navýšit. Druhým ukazatelem, který bych chtěl zvýšit, je počet přijatých projektů založených na interdisciplinární spolupráci mezi skupinami,“ dodává na závěr nový vedoucí programu.