Sdílet
22. srpna 2023
Pokud by následovala šlépěje své rodiny, tak by pravděpodobně byla advokátkou. Ľudmila Kvašňovská má ale zcela jasno, čeho ve svém kariérním životě chce dosáhnout. Jde si velmi ambiciózně za svým snem vystudovat medicínu a věnovat se klinickému výzkumu. K tomuto rozhodnutí ji pomohlo to, že ve svém životě narazila na plno inspirativních lidí, kteří ji posunují správným směrem, ale také především vlastní motivace účastnit se vědeckých letních škol, soutěží či veletrhů. V minulém roce byla účastnicí letní školy CEITEC Student Talent, letos už soutěžila v celosvětové soutěži v USA. A v plánu toho má v oblasti studia i popularizace mnohem více.
Ľuďko, relativně nedávno jste se zúčastnila vědeckého veletrhu ISEF 2023 v americkém Texasu, kde jste v celosvětové konkurenci získala 4. místo ve své kategorii. Nabízí se otázka, co všechno tomu předcházelo? Jak jste přišla na to, že Vás baví medicína a výzkum?
Asi by záleželo, kde bych začala. Vzhledem k tomu, že rodiče se věnují advokacii, tak jsem i já jako dítě chtěla pokračovat v téhle linii. Babička na mně zase vždycky viděla bílý plášť. Já sama jsem se v něm začala vidět asi někdy na střední. Mám skvělou profesorku chemie Evu Körmendyovou, která mě inspiruje a řekněme, že i tak nějak tlačí, abych se nebála účastnit různých projektů, soutěží a aktivit. Jen v minulém roce jsem ve stejném období nastoupila na čtyřměsíční stáž do ICRC Akademie, a také se zúčastnila třídenního programu CEITEC Student Talent, kde jsem se věnovala výzkumu lipidových nanočástic. Právě s tímto tématem jsem se později přihlásila na slovenský Festival vedy a techniky AMAVET, kde jsem po vítězství v krajském kole postoupila do celostátního a na základě toho jsem byla nominována na ISEF.
Když se vrátíme o rok zpátky na letní školu CEITEC Student Talent... Jaká byla Vaše zkušenost?
Mně se letní škola líbila hrozně moc. Bylo skvělé, že jsme se podívali přímo do laboratoří, reálně si tam vyzkoušeli laboratorní metody a hlavně pracovali na přístrojích, ke kterým bychom se jen tak nedostali. Navíc jsem díky ní poznala svou skvělou mentorku Michaelu Vojníkovou, která mě navedla na téma výzkumu výroby chytrých nanozařízení pro personalizovanou léčbu rakoviny, díky čemuž jsem si ujasnila, že klinický výzkum je skutečně to, co chci dělat. A jak už jsem říkala výše, tak s Míšou jsem zůstala v kontaktu i po letní škole, protože mi pomohla s další přípravou na krajské, celostátní i celosvětové finále. Pomáhala mi ladit abstrakty, poster a připravovala mě na samotnou prezentaci. Jela se mnou dokonce i do USA.
Tak to nás asi vrací zpět k soutěžím. Byl velký rozdíl ve způsobu hodnocení projektů na Slovensku a v Texasu?
Na Slovensku bylo hodnocení super v tom, že nemělo časové ohraničení. S porotci jsem strávila třeba 45 minut a vysvětlovala jim úplné detaily. Musela jsem je seznámit s celým kontextem, protože naše projekty neměli dopředu nastudovány. V USA to bylo v podstatě úplně naopak. Tam už porotci dostali materiály dopředu, takže jejich otázky byly opravdu hodně konkrétní a detailní. Hodně striktní byli i v časovém prostoru, který měli soutěžící vyměřený. Když se ozval gong, tak se začalo, když se ozval podruhé, tak skončilo a nedalo se s tím nic dělat.
Jak dlouho jste se na celosvětové finále vůbec připravovala?
Dohromady asi šest měsíců. S přípravou mi velmi pomáhala asociace AMAVET. Na začátku to zahrnovalo přípravu dokumentů a žádosti o granty. V pozdější fázi jsme společně například sepisovali i otázky, na které by se mne porota mohla ptát a samozřejmě pilovali i prezentační schopnosti. Dojížděla jsem i za Míšou do Brna a přímo v laboratořích jsme ladily metodiku, charakteristiky měření a vylepšovaly výsledky experimentů.
Říkala jste, že porota měla materiály k projektům k dispozici dopředu. Co všechno jste musela odevzdat?
Dopředu jsem si musela připravit grafiku posteru, takzvaný quad chart nebo třeba projektové shrnutí, které bych řekla, že bylo na úrovni krátké vědecké publikace. Pro mě osobně bylo asi nejhorší natočit, (a hlavně sestříhat) video o sobě a projektu. To všechno se odevzdávalo na tzv. virtuální stánek, kam měli všichni porotci a účastníci přístup. Měsíc dopředu jsem začala připravovat i samotný poster, se kterým jsem se prezentovala.
Pokud bych to měla shrnout, tak bylo v té době celkem běžné, že mě rodiče v jednu ráno našli ťukat něco do počítače. Ale je pravda, že to se mi stává i standardně :)
Na ISEF byli soutěžící z celého světa. Měli jste se čas i nějak poznat mezi sebou?
Jasně, veletrh měl hodně nabitý program a nezahrnoval jen prezentaci samotného projektu. Poznat jsme se mohli díky různým networkingům i science mixerům. Já sama, když jsem se na svém stánku rozhlédla, tak jsem měla z jedné strany kolegy z Itálie, na další straně z USA a Saudské Arábie. Zajímaví byli určitě i hosté a sponzoři, kteří se tu prezentovali (například americká armáda, Microsoft, letectví a kosmonautika z USA, a tak dále, a tak dále). Všeobecně už jen účast na takové akci je hodně prestižní a je hodně ceněnou zkušeností v životopise.
Chystáte se na studium na vysoké škole. Podle čeho se budete rozhodovat?
Pro mě je určitě hrozně důležitá kvalita univerzity jako taková. Preferovala bych studium v zahraničí, ale uvidím, jestli se mi podaří získat stipendium. Ideálně bych chtěla do Velké Británie, ale zkomplikoval mi to brexit. V tuto chvíli jsem přijata na Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity, ale určitě ještě budu zkoušet přijímačky v Praze. Rozhodující také pro mě je, abych studovala ve městě, kde je výzkumné centrum, abych se mohla věnovat souběžně se studiem i výzkumu. Myslím, že se určitě budu dívat i na poměr profesorů a studentů v rámci oboru, protože věřím, že v tomto ohledu měřítko "méně" je ta lepší a kvalitnější varianta (méně studentů více učitelů).
Čemu se věnujete mimo studium? Umíte i odpočívat?
Řekla bych, že se věnuju spoustě věcem... Jsem například zapojena do Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu (zkráceně DofE). Dosáhla jsem již zlaté úrovně a věnuji se v rámci toho studiu němčiny a gymnastice, kterou v rámci dobrovolnictví učím děti. Zároveň jsem také díky účasti na různých soutěžích, projektech a veletrzích zjistila, že není mezi studenty moc dobrá informovanost o tom, do čeho se je možné zapojit během studia na střední škole. Vyvíjím tedy platformu, kde by všechny tyto informace byly pohromadě. No, a největším odpočinkem je asi pro mě právě ta gymnastika, malování a nebo třeba jóga.
A poslední otázka… Už víte, co si oblečete, až budete přebírat Nobelovku?
Samozřejmě zelené CEITEC tričko :) :) :)
Chcete vědět více o programu CEITEC Student Talent pro talentované středoškoláky, kterého se Ľuďka účastnila?
Podívejte se na web CEITEC Student Talent
Fotogalerie
Odborný kontakt
